Šestého na tisíc

Dneska tu máme velký svátek. Je totiž šestého! Celkem netradičně pár dnů po příspěvku o temné zimě zveřejňuji další příspěvek? Mám k tomu dost dobrý důvod. Vy, kteří tušíte, co se tady každý rok šestého prosince děje, snad narazíte na informace, které vás obohatí. Pro ty, kteří netuší, co se stalo 6. prosince 1917: vznikla země tisíců jezer, nezávislá, svobodná. Stále to ale ještě nebylo to Finsko v takové podobě, jak jej známe dnes. 

Historická exkurze
Nechtěl jsem to na vás vychrlit hned na začátku, ale tohle bude malá exkurze do historie. Na Lesní čtvrti jsme bohužel dějepis měli v té nejhorší formě, jaké jsme ho kdy mohli dostat, takže z něj nic nevím. Vím, že se vždycky začínalo u jeskyně Altamira, že Attila měl přezdívku Bič Boží a že Římané stavěli cesty. Jsou to věru kusé informace, které si dnes a denně musím doplňovat sám. Nikdy jsme se pak nedostali k 20. století. Jistě jsem nebyl sám, kdo historii dostal naservírovanou tímto způsobem a tak podle mého názoru dost lidí dnes vlastně neví, proč je svět takový, jaký právě je! Udělám tedy výjimku a začnu od konce. Tak by se podle mně měla historie učit: začít tím, proč se Izrael a USA mají tak rády, proč se Jižní a Severní Korea nemají vůbec rády, proč je Čína vlastně dnes velmocí a třeba i to, že díky tvrdě pracujícím přistěhovalcům z Asie si Austrálie může dovolit celkem štědré sociální výhody. Včera si má přítelkyně pořídila korejskou pračku Samsung a já se ptám: "Kde je nějaká národní hrdost?!"

Finská vlajka na lodi, která kotví v přístavu Savonlinna. Budova na břehu je pobočka University of East Finland.

6. Joulukuu, lauantaina. Skorokrálovství!

Šestého prosince 1917 - tehdy to byl pátek - nepřišli do Finska ani Mikuláš s čertem ani žádní řečtí věrozvěstové, jejichž potomci po nějakých 1100 letech EU zaslali fakturu "za školení". 6. 12. 1917 se Finsko postavilo poprvé na vlastní nohy, bez toho, aby se muselo opírat o kohokoli jiného nad ním nebo aby se muselo obávat, že mu jeho pán přitáhne uzdu. Od této doby se tedy můžeme bavit o Finsku jako o parlamentní republice, takže žádný král ani kníže. I na to jsou Finové celkem hrdí a vysmívají se občas Švédům, jak jsou zastaralí a nemoderní, protože mají královskou rodinu. Je potřeba říci, že i Finsko se málem stalo královstvím. Pokud by to všechno tehdy klaplo, bylo by to poněkud uměle našroubováno na celý politicko-společenský vývoj a král by jistě nebyl zdejším. Jen díky německé prohře v První světové válce se Finsko nestalo královstvím. Králem se totiž měl stát německý princ Fridrich Karel Hessenský, ale nakonec se Finsko vydalo vstříc republice.

Řeka Inha, finský podzim, Ähtäri

Čuchonsko

Pro mě bylo dnes překvapením, když jsem na Wikipedii objevil zastaralé označení Finska: Čuchonsko. Finsky se pak Finská republika nazývá Suomen Tasavalta. Každý jistě ví, kde zhruba se tato 63. největší země na světě nachází, i dost možná to, že 9,4% této země tvoří vodní plochy. Ale abychom krátkou historickou exkurzi odstartovali, bylo by dobré se podívat, v jakém prostředí se země nachází. Vždycky totiž problémy začínají u sousedů, takže když se podíváme na mapu, bude nám jasné, o co tady v předchozích stoletích šlo:

Finská republika je severská země v severovýchodní Evropě, kterou omývá Baltické moře na jihozápadě, Finský záliv na jihovýchodě a Botnický záliv na západě. Finsko sousedí na souši s Ruskem na východě, Švédskem na severozápadě a Norskem na severu a na moři má společnou hranici navíc s Estonskem. [1]

A je to tady. Každému z nás musí být jasné, s jakými problémy se Finsko potýkalo. Zamyslete se: není to dnes království, takže se dá předpokládat, že tady žádné silné královské rody chod země dříve neřídily, bývalé Česko-slovenské země byly na tom dost podobně - vždycky jsme tak pod někoho patřili. Ze severu Finsko mělo klid, sice tam sousedí s Norskem, ale v těch končinách nikdo moc neprovokuje. Na jihu to taky nebylo špatné - moře. Horší byl západ, kde sice bylo moře, ale hned za ním Švédsko, no a pak východ: Rusko. Uděláme to jako v hokeji, kdo s kým hrál a jak dopadnul.

Švédsko vs. Finsko

Začal jsem zápasem Švédsko vs. Finsko, protože Finové byly pod švédskou navládou historicky dříve a to po dobu 700 let, až do roku 1809, kdy Finsko připadlo carskému Rusku. Stalo se toho během těch let dost, na území je to také možno cítit. V západní části země je zcela běžná švédština, dvojjazyčná výchova a dokonce v obchodech na vás promluví jak finsky, tak švédsky. Kdo se chce tvářit trochu namyšleně a dělat ze sebe o něco více, mluví prý švédsky. Protože tak není jasné, jestli preferujete švédštinu nebo finštinu, používá se paralelně obojí. 

Hrad Olavinlinna v městě Savonlinna. Jednou švédský, podruhé ruský. Linna znamená hrad, Olavin = Olafův.

Když jsem dál přemýšlel nad Švédskem, napadlo mě město Savonlinna a hrad Olavinlinna, který se v historii střídavě měnil jednou v ruské, podruhé ve švédské sídlo. Sice je toto město kousek od ruských hranic, ale v historii bylo švédské úřadování i tady. Bylo by příliš složité popisovat celý vývoj švédské vlády a tak hlubokou historii přeskočíme a půjdeme do moderní doby. Ostatně, slíbil jsem to.

Výhled z hradu Olavinlinna směrem do centra města (ostrova) na západ.

Švédsko se během 20. století od válek celkem distancovalo, takže problémy posledních 100 let jsou spíše s východním sousedem. Pokud bychom chtěli nastínit finsko-švédské vztahy, pak je nutné říci, že se na západ finsko diplomaticky ohlíželo, ale vždy s nadhledem suverénního státu než aby se před Švédskem nějak extra ohýbalo. Rusku pak Finsko dávalo najevo, že se západem jsou kamarádi a že by nebylo dobré zpochybňovat finskou suverenitu. Roku 1952 se Finsko dohodlo se členy Nordické rady a vstoupilo tak do severské pasové unie, což znamenalo nejen volný pohyb ale i možnost sociální pomoci. Tedy lokální předchůdce dnešní EU. To ale v 50. a 60. letech způsobilo, že tehdy ještě celkem zaostalé Finsko - v porovnání s průmyslovějším Švédskem - přestalo být domovem pro mnoho Finů, kteří se odstěhovali do Švédska za lepším životem: rozhodně na tom Finsko nebylo stejně jako Švédsko, pokud jde o finanční monžnosti a životní úroveň, svoji pozici si ale vypracovalo a zařadilo se tak mezi sociální státy severského typu. [2]

Rusko vs. Finsko

Popis vzniku modelu města Viipuri.

Pokud bylo nějaké století, kde to mezi těmito dvěma týmy jiskřilo, pak to bylo století dvacáté. Poprvé to byla Zimní válka (1939 - 1940), kdy Finsko přišlo o Karélii. Osobně znám lidi, jejichž prarodiče pocházeli z oblasti u jezera Laatoka (Ladožské jezero) a kvůli válce se tehdy prostě museli sebrat a jít jinam, posunout se na západ. Dědeček pak přímo ve válce s Ruskem bojoval. Není divu, že se pak tu a tam ve společnosti objeví dost silné protiruské tendence, mnohdy až nenávist. 

Druhým soubojem ruského suveréna a finské národní hrdosti pak byla Pokračovací válka (1941 - 1944) a právě v tomto období se do hry přidává nacistické Německo. Pro Finy to byl tehdy boj na život a na smrt, je třeba dodat, že ta válka byla vyprovokována oboustranným rusko-finským pošťuchováním. Finové tedy rozhodně nebyli svatí, ale nechtěli se smířit s předchozí ztrátou území, takže se spojili s Německem. Na druhou stranu je dobré říci, že po dobytí území zpět Finsko nijak horlivě nepomáhalo Německu v prosazování německé myšlenky. Za pozornost stojí, že ve Finské armádě, která tehdy bojovala po boku německé, tehdy byli i Židé - Finsko si diplomaticky vyjednalo jakýsi pardon a Německo finské Židy jaksi tolerovalo. Finsko tehdy bylo schopné udělat cokoli, jen aby nemuselo jít zpátky pod Rusko, bohužel opět trochu ztratilo, tentokráte přístav na severu - Petsamo. Následovala pak další pošťuchovačka, tentokráte ale Německa s Finskem, kdy se Finsko Němců snažilo zbavit: více detailů v odkaze Laponská válka.

Lappeenranta, jména padlých vojáků z válek v letech 1939 - 1944, kteří byli pochováni na dnešním území Ruska.

Výsledek po Druhé světové válce? Finsko si udrželo nezávislost, což se ostatním státům v dosahu Ruska příliš nepodařilo. Na druhou stranu, za svoje společné hrátky s Německem pěkně muselo zaplatit a bylo tak potrestáno více než jiní spojenci Německa: válečné reparace činily nemalý balík 300 milionů amerických dolarů. Navíc Pařížká smlouva dále přikazovala omezení armády, přikázala Finům pronajmout Rusům vojenskou základnu nedaleko Helsinek (to museli mít Finové radost stejně jako Němci mají z americké letecké základny Ramstein) na poloostrově Porkkala. Navíc muselo přesídlit osminu svého obyvatelstva, přišlo o osminu svého území a průmyslovou oblast okolo města Viipuri (na obrázku fotografii níže model města).

Model města Viipuri.

Jak vypadalo Finsko po Pařížské smlouvě (1947): Pařížský mír - hranice Finska

Rusko-finské hranice tak, jak se v dějinách posunovaly. Roku 1617 na tom byli nejlépe.

Finsko se tedy snažilo celé 20. století řadit jednoznačně k západu, i když ve společnosti mnohdy byly značně socialistické ruské tendence. I když spolu s členy Nordické rady Finsko podepsalo dohody o volném pohybu, nemohlo do samotné Nordické rady vstoupit - vadilo to Rusku. Rusko tehdy vnímalo Nordickou radu jako součást NATO (Dánsko a Norsko bylo součástí obou organizací) a nechtělo mít samozřejmě souseda, který jde proti němu. Vstup se povedl později, takže v roce 1955 pak vstoupilo rovnou jak do OSN tak Nordické rady. Další věc, která stojí za zmínku je poloostrov Porkkala (zobrazení na mapě). Hned jak uvidíte mapku, bude vám jasné, jak příjemné je tam mít ruskou základnu a jak to asi na Finy do té doby muselo působit. Obavy, strach, nervozita? Rozhodně. V roce 1955 poloostrov Rusové vrátili zpátky.

Shopping navigator: v ruštině.

Finsko hrálo na obě strany, možná mu bylo jasné, že se nemůže od Ruska úplně odtrhnout a že navíc Rusko bude dobrý obchodní partner, pokud se navzájem nebudou hádat. Takže když v roce 1986 vstoupili do Evropského sdružení volného obchodu, neznamenalo to, že nebudou navazovat obchodní vztahy s Ruskem. Příkladem je město Imatra, které s ruským twin city Svetogorsk má celkem úzké vztahy, což usnadňuje obchod a průmysl v tomto regionu. Okolí Petrohradu a jeho 7 milionů obyvatel jen dokazuje, že je prakticky nemožné se od Ruska distancovat (mapa regionu). Pokud vás tato problematika zajímá, navštivte stránky http://etela-karjala.fi/. Pro ty mladší je tam anglická verze, pro vás, co jste studovali dříve, je tam ruská jazyková verze.

Je nutno dodat, že Finsko nebývalo vždy tím, čím je dnes:

V poválečné době se ve Finsku rychle rozvíjela ekonomika a zvyšovala se sociální a politická stabilita. Po padesáti letech od 2. světové válce se ze zničené zemědělské společnosti stala jedna z technologicky nejvíce rozvinutých zemí na světě s fungující tržní ekonomikou a vysokým životním standardem. [3]

Rusifikace vs. Finlandizace

Ve Finsku se ke konci 19. století prosazoval národní duch. Jedním z dost význačných impulzů k národní hrdosti byl finsko-karelský národní epos Kalevala. Můžeme tomu říkat Finské národní probuzení, protože obrodit nebylo co [5]. Ale dostalo to ten správný šmrnc. Finské horní vrstvy, které do této doby mluvily švédsky, začaly propagovat finskou kulturu, literaturu a jazyk a tak se nám tu začala pomalu tvořit národní identita. Až v roce 1892 se stala finština rovnoprávnou švédštině při jednání na úřadech. Pak už stačila jen jedna generace k tomu, aby finština byla jasnou jedničkou na finském území.

Expozice muzea v Lappeenrantě věnovaná městům Viipuri, Lappeenranta a Käkisalmi.

Rusko se samozřejmě tohoto volnomyšlenkářství nejspíš bálo, proto se snažilo Finsku trochu přitáhnout uzdu: snažilo se omezit finskou autonomii, aby se nestalo to, že se z autonomního velkoknížectví Ruského carství stane svobodný stát. Finsko se ale orientovalo na západní diplomacii a pomaloučku, potichoučku se od Ruska postupně odpoutávalo krok za krokem, pomocí malých změn, jako byl například  parlament. Víte, jak to bývá: podejte někomu prst a utrhne vám celou ruku. Rusové měli taky dost práce na svém písečku, jednou to byla První světová válka, později třeba Rusko-japonská válka. Takže jim tak trochu ujel vlak. Do této doby fungující finský Sněm čtyř stavů, který modifikoval vnitřní záležitosti Finska, se mění na jednokomorový parlament: Řeč je o volbách v roce 1906, kdy volily poprvé v Evropě také ženy! Na světě bylo Finsko hned druhým státem, ve kterém ženy měly volební právo. Severské pojetí rovnoprávnosti žen a mužů (nebo mužů a žen) je tedy zakořeněno celkem hluboko. Jak se to projevuje dnes? V parlamentu, který čítá na 200 členů, sedí 85 žen. Není to sice 50/50, ale je to hodně, hodně blízko.

Křehká rovnováha

Startovacím můstkem pro velké změny byla samozřejmě Velká říjnová socialistická revoluce. Nesocialisté měli ve finském parlamentě většinu, a chtěli nezávislost. Finští socialisté se pak na Rusko dívali jako na vzor. V Rusku bylo vyhlášeno právo na sebeurčení včetně práva na úplné odtržení od Ruska pro všechny národy Ruska. Takže teď přišla ta vhodná doba: 6. prosince 1917 tedy finský parlament souhlasil s návrhem senátu na Vyhlášení nezávislosti Finska. Proto se slaví tento den, i když ostatní národy a samotné Rusko, kde v té době vládla ruská revoluční vláda, uznali nezávislost se značným zpožděním.

Řeka Inha, září 2011.

Období vyhlášení nezávislosti Finska ale nebylo zrovna tím nejklidnějším. V Evropě probíhala První světová válka, nejeden národ byl v těchto letech uprostřed procesu demokratizace anebo opačného procesu. Když jsem se probíral historií Evropy, Finska a celé Skandinávie, připadalo mi, že snad ani není možné tuto problematiku vysvětlit jednoduše a celou věc rychle shrnout. Finsko si tak v roce 1918 muselo na krátkou dobu vytrpět svoji občanskou válku. Od ledna do května. Jednalo se o socialistické povstání rudých, ti vyhlásili Finskou socialistickou dělnickou republiku a tím šli proti Finské vládě. Tady poprvé Finové využili Německa, za jehož pomoci dosáhli vítězství. Kdyby pak ale Německo První světovou válku neprohrálo, možná bychom dnes o Finsku mluvili jako o Německé kolonii, která by na něm do jisté míry byla závislá.

Šestého do šestice?

Proč šestého do šestice? Myslím, že zcela náhodou je Finsko administrativně děleno na 6 částí: Jižní Finsko, Západní Finsko, Východní Finsko, Oulu, Laponsko a Ålandy. To poslední ze jmenovaných se ve finštině také vyskytuje jako Maarianhamina, podle stejnojmenného hlavního města. Kdybyste to nevěděli, právě na Ålandech sídlí zákaznické centrum firmy Nelly, z jejich internetové adresy si můžete objednat i vy! I když mají Ålandy poněkud specifické postavení, stále patří jako jeden z regionů k Finsku:

Ålandy mají rozsáhlou autonomii. Podle mezinárodních dohod a finských zákonů regionální ålandská vláda řeší některé záležitosti, které jinak přísluší do pravomocí krajů. Ålandy požívají také mnohých výjimek ze zákonodárství Evropské Unie. [4]

Zvětšit mapu

Jedním z mnoha problémů byly ostrovy Ålandy. Mluvilo se tam jen švédsky, tedy na první pohled nebyl důvod je připojit k Finsku. Navíc od největšího ostrova je to do Švédska dvakrát blíže než do Finska. Ålandy byly zapletené do bojů mezi Ruskem a Finskem, na ostrovech byly zbudovány základny a teprve po Brestlitevském míru museli Rusové ostrovy opustit. Proto si na tyto ostrovy dělalo nárok právě Finsko. To samé ale chtělo Švédsko, když se na ostrovech mluví švédsky - dává to celkem smysl. Společenství národů rozhodlo, že si Finsko má ostrovy podržet, ale že jim musí dát status autonomní provincie. Ålandy tedy patří k Finsku, ale mají právo udržovat si švédský jazyk i kulturu. Navíc byly Ålandy prohlášeny za neutrální, takže je zakázáno z ostrovů dělat vojenskou základnu.

Shrnutí

Finsko bylo dost dlouhou dobu pod švédským královským dohledem, později pak více jak jedno století velkoknížectvím, kdy bylo pod ruským velením. Málem se stalo královstvím, ale z toho nakonec sešlo a tak je to dnes republika. Za posledních sto let se Finsko také dost hledalo, díky své poněkud nešťastné poloze vedle ruského obra si muselo svými lokty udělat pro svoji hru prostor, ostatně známe to z hokeje. Je nutné také říct, že z finského obyvatelstva se občas profilovaly extrémně polohované skupiny, ať už to byly fašistické tendence nebo snahy o socialistické dělnické fungování státu a následnou občanskou válku. Jestli to bylo vždy ze snahy zbudovat jednotu a nezávislost nebo jestli to byla snaha jednou s Ruskem vyjít, podruhé se mu postavit, je složité říct.

Snažil jsem se sebrat poznatky a poskládat je trochu jinak než jak by se to dělo v nudném dějepisu. Pokud se mi to nepodařilo, omlouvám se. Musím také říci, že nejsem na evropské dějiny 20. století odborník, takže pokud jsem se dopustil nepřesnosti, rád chybu po konzultaci napravím. Stačí napsat komentář.

Velmi přehledně je poslední dění ve Finsku popsáno v Severských listech, článek sice není zcela aktuální, ale dění dvacátého století zpracovává do velmi čtivé podoby. Také přikládám odkaz na Historický magazín České televize.

Severské listy - 90 let nezávislosti Finska 1917 - 1997
Česká televize - Historický magazín: Juha Paasikivi, Urho Kaleva Kekkonen

Lappeenranta, Mälkiä - kanál Saimaa.

Urho Kaleva Kekkonen byl finský politik, premiér a v letech 1956 - 1981 byl prezidentem Finska. Je nejdéle sloužícím prezidentem v historii Finska a v anketě Velcí Finové (2006) obsadil hned 3. místo. (zdroj: http://www.wikipedia.cz)

Dnes a tady

Dnes jsou Finové celkem dobře vyprofilovaný národ. Vlastně bych ani nevěděl, čím bych měl začít, pokud bych chtěl začít vyjmenovávat všechny ty detaily, na které jsou Finové hrdí a na které vzhlíží jako na zlaté tele. Ať už to jsou obyčejné věci jako finské mléko, finský sýr, ať už to jsou mobily Nokie nebo pneumatiky Nokian, výrobce elektrospotřebičů Helkama nebo Fiskars, jsou na sebe hrdí. V historii také mělo Finsko štěstí na to, že v jejich čele stálo plno osobností, které se na dnešním životopisu Finska dost silně podepsali. Ať už to byl Carl Gustav Mannerheim, Juho Paasikivi, Urho Kaleva Kekkonen nebo ... třeba Mika Häkkinen.

Inhan Tehtaat Oy, Fiskars. Kousek od Ähtäri.

Reference:

[1] cs.wikipedia.org/wiki/Finsko
[2] http://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Finska#Poválečná_Doba

[3] http://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Finska#Poválečná_Doba  
[4]http://cs.wikipedia.org/wiki/Finsko 

[5]http://www.severskelisty.cz/tradice/trad0064.php

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Finsko

http://cs.wikipedia.org/wiki/Finlandizace

http://fi.wikipedia.org/wiki/Laatokka 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Dějiny_Finska

http://cs.wikipedia.org/wiki/První_světová_válka

http://cs.wikipedia.org/wiki/Brestlitevský_mír

http://cs.wikipedia.org/wiki/Říjnová_revoluce

http://www.severskelisty.cz/tradice/trad0064.php

Ö jako Ömega

Omega finštiny: Jednoduchost!
Co je tedy potom alfou? Určitě byste na posledním místě ve finsko-anglickém slovníku nečekali přehlasované Ö. Slovník začíná standardně písmenem A, ale záhadně končí písmenem Ö. První jsem si myslel, že je to nějaká nestandardní edice slovníku, která má za úkol pobavit čtenáře, takže jsou písmena A - Z řazena hlava nehlava. Když jsem se do slovníku více ponořil, zjistil jsem, že celá posloupnost písmen sedí. Tedy, až na ta přehlasovaná: ihned za 4 slovy v sekci Z, jmenovitě to jsou Zaire,  zairelainen, zeniitti (jasné, zenit...) a zeppeliini je sekce Ä a Ö. V každé správné učebnici finštiny se pak dozvíte, že švédské Å  å již zmíněné přehlásky nåjdete na konci slovníku. Å mezitím co vy se divíte, já stále sním o tom, že by kåždé písmeno ve slovníku neslp ve své kategorii tolik slov, co sekce Z. Pårdon, zåpomněl jsem si vypnout švédštinu.

3/11. Poslední měsíc je tu takto, teploty nudné, ráno do 9 šero, od 3 odpoledne šero.

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.

Proč jsem začal touto slovníkovou zajímavostí? Pokud se chystáte studovat jakýkoli jazyk, slovník se bude hodit, věřte mi. Papírový! I když je dnes internet zamořený vším. Tedy i internetovými slovníky. Bohužel nebo Bohu dík jsme se stále ještě nedostali do fáze, kdy vám tyto aplikace poskytnou relevantní výsledky. Proto se vám stane, že doma ukuchtíte zapékaná játra, anglicky Liver casserole a Google Translator pak všem vašim přátelům sdělí, že jste upekli "platící krabici". Všichni kolem vás si začnou myslet, že jste doma rožnili bankomat a kroutí hlavou, co to ve Finsku jsou za nové móresy. Žádný objev, žádný bankomat, pouze špatný překlad, protože maksa jsou játra, maksaa je platit. No, dobře, omluvíte Google, že se nechal trochu unést. Věřte mi a držte se knížek, je to bezpečnější!

3/11. Výhled na ničím nerušenou hlavní cestu před domem.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Na světě si můžete finsky popovídat s 6 miliony lidmi,  tedy - pokud umíte i vy finsky. Kromě Finska se pár finsky mluvících najde ve Švédsku a v ruské části, která před Zimní válkou patřila Finsku. Ale, nebojte, stačí angličtina, na takové to základní turistické poklápání. Pokud byste se chtěli finsky trochu naučit, připravte se na to, že jako v každém jazyce i ve finštině je něco jako slang a kolokviální tedy ulicová hovorová řeč, která se samozřejmě od učebnicové liší. Když přeskočím všechny stereotypy a kachny typu „Finština patří vedle češtiny k těm nejsložitějším jazykům“, finština je vlastně jednoduchá: čte se totiž tak, jak se to píše. A to je něco, co se vám ve francouzštině nebo angličtině rozhodně nestane. Řekli byste si "No jo, Skandinávie, jo tam to funguje, tam se nekrade..." a já bych vám hned na to řekl, že Finové si z němčiny ukradli ä, ö! Navíc, na rozdíl od našeho Y je to jejich prostě tvrdé Y, tedy opět německé Ü. Jakoby to všechno nebylo málo - ukradli nám háčky a pokud chtějí napsat něco z cizího jazyka, použijí bez ostychu š a ž. Neskutečné… !

3/11. Výhled na ničím nerušenou louku za domem.

Padni komu padni aneb Pýcha předchází pád!

Co od nás rozhodně nepřebrali jsou pády. Mají jich totiž dvakrát tolik – 14! Zkuste si uvědomit, co jsou pády. Přesně tak, jsou to takové ty podivné vztahy jako Tohle je moje, takže bez mého svolení s mým autem do žádného města nepojedeš! Jen přes mou mrtvolu.  Pokud si nedovedete představit, že existuje více vztahů mezi věcmi – k čemuž pády rozhodně slouží – pak buďte v klidu. Po více jak 6 letech studia jazyků jsem to taky ze začátku příliš nepobíral. A ani není důvod to pobírat! Prostě se naučíte skládat věci tak, jak si to vyžaduje gramatika, naučíte se nějaké vzorce a funguje to jako LEGO aneb Pane, pojďme si hrát!

9/11. Někdy se to kolem poledne najednou rozpustí a je jasno.

• Finština nemá členy - což je nejlepší!
• Finština nezná rody – což je nepochopitelné ... ? (zkrátka není žádné ON a ONA, je pouze ONO a ONO. Ooops, kde příroda udělala chybu ?!
• Finština nemá sloveso mít – což je … smutné :D
• Finština má 3 minulé časy, pouze jeden přítomný a žádný budoucí! Víte, jazyk ve své struktuře ukrývá dost,... a pokud nějaký jazyk nemá budoucí čas, tak to pak nejspíš ten národ  taky budoucnost nemá, kašle na ni anebo je tak ve vatě, že na ni myslet nemusí.

9/11. Stejně tak, jak se mlha občas rozpustí, se zase odpoledne během pár minut přihrne a přikryje krajinu.

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

Pokud si myslíte, že si je finština s maďarštinou podobná, tak možná tak jen z pohledu jazykovědy. Zvukově mi stále po více jak dvou měsících připomíná japonštinu (i proto, že když se Finové pokouší mluvit anglicky, zní to jako Japonec mluvící anglicky). I když se do finštiny ponoříte jen na chvilku, budete schopni tyto dva jazyky od sebe celkem bezpečně odlišit.

17/11. Jedno z rán, kdy je výjimečně kolem nuly a to bílé je pouze falešný poplach v podobě námrazy.

Slovo Fin je původně germánské, nesoucí význam lovec. To „suomi“, po jehož původu jsem pátral, se trochu dovysvětlí geografickým označením území Suomi, které se nachází u Finského zálivu. Finsko je velké a v zimě dojít někam daleko se sněžnicemi (zkoušeli jste to?) není zrovna nejjednodušší. Příroda si pohrála a tak dříve bez elektriky, spalovacích motorů a Nokie bylo celkem složité se scházet, přesunovat se, vídat se i přes velké vzdálenosti. Prostě, velká země, málo lidí a navíc dlouhá krutá zima. To už dnes neplatí, všechno z toho, co jsem vyjmenoval. Ani ta zima není, jak by měla být, kromě zbytku světa také díky Mírutvorcům, kteří nehodlají Kjótský protokol nikdy ratifikovat (Wikipedia: Kjótský protokol). Takže i když normálně bychom tady ve středním Finsku touto dobou už měsíc měli mít zimu, máme tady letos velké kulové a k tomu nad nulou.

17/11. Když nic, tak aspoň hezký západ slunce po zamračeném dni.

Všechny ty okolnosti ve Finsku tedy na dosti dlouhou dobu obyvatelstvo od sebe oddělovaly a vzniklo nám celkem mnoho nářečí. Startovacím můstkem pro pořádný rozjezd jazyka byl překlad Nového zákona, který spáchal Mikael Agricola z Turku. Neví se, jak dlouho nad tím překladem seděl, ale dokončil ho v roce 1548. Chlapec měl štěstí, že to překládal tehdy, kdyby dneska něco takového udělal, nikdo o něm neví, stejně tak jako většina netuší, kdo přeložil kompletního Shakespeara do češtiny. Další dílo, které nejspíš brzy díky svému stáří (ne)upadne v zapomnění, je Kalevala, pořízená v roce 1835. Tím počalo velké národní obrození, které se velmi dobře drží dodnes. Sice se do jazyka dostalo pár světových označení jako pankki, bussi, auto a pár dalších nicotně moderních slov, pořád ale finština platí mezi ty tvrdohlavé a konzervativní, takže centrum města řekne prostě keskusta (dodnes mám pořád pocit, že dojedu do nějaké dědiny, jakože nakonec většinou dojedu…) a mobilní telefon se řekne matkapuhelin. U toho mobilu mám pořád pocit, že je to někdo z rodiny…

18/11. Pátek, přesně tak, jak to bylo možné vidět naživo v 7:33.

Švédsko vs. Finsko. Máte v tom hokej?

Pokud se na jihu Finska budete v ulicích divit tomu, že je všude nějak moc švédštiny, stejně tak jako na každém finském výrobku, mají to tak nějak v krvi. Finové byli totiž až do roku 1809 součástí Švédska. Něco mi to připomíná – Československo! Jen s tím rozdílem, že Česko bylo vždycky lepší než Slovensko, ale Švédsko nikdy nebylo lepší než Finsko. Pokud chcete mezi Finem a Švédem vyvolat pořádnou bitku, zeptejte se jich, kdo přišel s nápadem zapálit oheň v baráku a ohřívat se nad ním. Ano, myslím tím saunu. Když je se zeptal mé finské přítelkyně, řekla, že Švédové ji rozhodně nevymysleli. Navíc, prý ji ani nepoužívají a že ji v dnešní době ti blbci (bylo to trochu drsnější slovo...) používají jen jako skladiště. To mě rozhodně přesvědčilo. Navíc, podívejte se, jejich Volvo dnes patří Indům, Saab byl právě prodán Číňanům. To je nějaká národní hrdost? No, s Nokií to poslední dobou taky nevypadá zrovna nejlépe, takže se spojili s Billem a ve výrobě si vymění svá okna.

19/11. Je toto normální? Venku 7 stupňů, já v triku, roláku a větrovce a stejně jsem se zapotil.

Líná huba, holé neštěstí.

Následuje pár frází, které opravdu nejsou vymyšlené, a které se vám dost dobře mohou hodit:

1)      1583 – tuhatviisisataakahdeksankymmentäkolme (nekecám, fakt se to tak píše)

2)     Budeme si muset stěžovat vedoucímu na … - Meidän täytyy valittaa johtajalle … sta.

3)     Nechtěl jsem se vás dotknout – En tarkoittanut loukata sinua.

4)     Máte kde spát? – Onko sinulla yösijaa?

5)     Pozítří nebudu mít čas. – Ylihuomenna minulla ei ole aikaa.

6)     Lastenhoitohuone – Pokoj pro přebalování dětí.

7)     Myymälävarkaus on rikos. – Krádeže se trestají podle zákona.

8)   Netuším, jak se to tam dostalo. – Minulla ei ole mitään käsitystä, miten se on sinne joutunut.

Další větu jsem vybral v případě, že by náš pan prezident Václav Klaus jel do Finska, říkal jsem si, že by se mu to mohlo hodit, nechtěl bych být středem pozornosti po jeho návštěvě, takže:

9)     Můžete mi půjčit pero? – Voisinko lainata kynää?

10) O přestávce si můžeme dát pivo. – Otetaan oluet erätauolla.

19/11. Celý den pak vypadá, že už už už brzy bude slunko zapadat. 13:03.

Tyto věty jsem pečlivě vybral z publikace „Finština – konverzace se slovníkem a gramatikou“. Je vám doufám jasné, k čemu ta malá knížečka je. Zahodil jsem ji do kouta pokoje do skříně s letní výbavou a obojí v nejbližší době nevytáhnu. Slovník je k ničemu, nic z toho, co na mě Finové za celou dobu mluvili, jsem tam nenašel. Fráze jsou tak těžko použitelné, že jsem těch 10 vypsal jen jako parodii. Jak sama knížka na začátku říká, dobře se domluvíte i angličtinou. Proto fráze typu „Za tohle jídlo vám nezaplatím“ můžete hned vyřadit. Raději se naučte kiitos (díky), hei nebo terve (pozdrav při příchodu) nebo moikka/nähdään jako čau při odchodu. Uděláte tím Finům totiž daleko větší radost. A pokud to s finštinou myslíte vážně, pořiďte si perfektní finsko-anglickou učebnici From Start to Finnish od Leily White. V prvních 10 kapitolách totiž narazíte opravdu na to, co na vás Finové během prvních 3 týdnů vašeho pobytu budou chrlit.

19/11. Za domem pohrabáno. Může napadnout sníh.

Přemýšlel jsem, jak vás ještě více navnadit na další příspěvek, ve kterém se budu trochu "jazykově svlékat" a upřímnou zpovědí vám sdělím, jaké pocity mám při studiu finštiny. A tak mě napadla taková jednoduchá specifikace, něco jako různá stádia, kterými si právě procházím:

První měsíc jsem si myslel, že je finština jednoduchá. Hned na to přišel měsíc druhý. To jsem si uvědomil, jak je finština krásná. Učím se už třetí měsíc finsky a mám pocit, že ten jazyk je prostě šílený. Dostávám strach, že finština je jen pro vyvolené, a bojím se, že to zjistím hned v dalším stádiu, měsíci čtvrtém. Co bude v pátém měsíci nevím, připadám si jako bych se místo studia připravoval na zrod (porod?) něčeho velkého a bojím se, že pátý měsíc bude jednoduše peklo!

19/11. Tehdy jsem ještě netušil, že nás v neděli překvapí 7 stupňů pod nulou.

F jako Suomi ?

F jako Finland. Tak odkud se vzalo to Suomi?!

Nabízí se nám otázka, proč tedy ve většině evropských jazycích známe tuto zemi - Finsko  pod názvem podobným českému Finsko a navzdory tomu existuje něco jako Suomi v samotné finštině (???). Jak vznikl název Finland neví nikdo přesně, a ten, kdo to zavedl, to nejspíš zapomněl zanést do knih. A nyní my, následující generace, které toto tolik zajímá, musíme se na to ptát jazykovědy, která většinou neví nic, ale na všechno má teorie. V tomto případě bychom se ptali kamarádky onomastiky (čili onomatologie), vědy studující jména všeho druhu) bývá. Je několik teorií, které jsem objevil. I tak je dost pravděpodobné, že někdo slyšel ještě něco jiného. Pokud máte svoji teorii, pošlete ji do redakce. Víte, v literatuře a dalších "nadvědách" je možné si i vymýšlet, jen to musíte umět podložit fakty, třeba právě tak jako Řekové podložili čísly svůj národní rozpočet. Pojďme se tedy podívat, jak se Finsko řekne v několika evropských jazycích:

anglicky: Finland
německy: Finnland
polsky: Finlandia
francouzsky: la Finlande
španělsky: Finlandia
portugalsky: Finlândia
italsky: Finlandia
rumunsky: Finlanda
holandsky: Finland
dánsky: Finland
maďarsky: Finnország
slovinsky: Finska
chorvatsky: Finska
irsky: An Fhionlainn
islandsky: Finnland
norsky: Finland
slovensky: Fínsko
švédsky: Finland
turecky: Finlandiya
velšsky: Ffindir


Jen v pár jazycích nacházíme slovo, které se tolik podobá samotnému finskému jménu pro označení sebe sama, tedy Suomi.


estonsky: Soome
litevsky: Suomija
lotyšsky: Somija

Vůbec není divné, že jakýsi základ ze slova suomi je použit právě v jazycích, které jsou jak geograficky, tedy i částečně kulturně Finsku blízko. Z hlediska jazykového pak musíme jakoukoli blízkost Lotyšska a Litvy s Finskem popřít. Já mám teorii, že se zkrátka lehce kopírovalo už tehdy, dávno před tím než přišel počítač a funkce CTRL+C a CTRL+V. Lotyšsko a Litva se zkrátka opičili po Estonsku, a tak to slovo suomi "slezlo" jižněji a zůstalo uchováno ve všech třech pobaltských státech. O to je zajímavější je pak ale otázka, proč si název finského státu tato  dvojka L+L nepřebrala od kamarádů ze stejné jazykové skupiny, tedy ze skupiny Indoevropských jazyků, třeba od Švédska. Toto úžasné království s nádhernými princeznami pak na druhou stranu, byť geograficky pěkně sousedící stát (dobře, je tu jakási voda, ale dá se to obejít horem...) zcela tuto tendenci pobaltských států ignoruje, a ponechává si ve švédštině to rozšířenější označení, tedy Finland. Na počátku všeho, pár let poté, co Eva hryzla do jablka, fungovala a naštěstí stále trochu funguje skupina Euroasijských jazyků, která se dál dělí na:

• západní - Indoevropské jazyky, jak Baltské jazyky (litevština, lotyština) tak Germánské (švédština)
• střední - Uralské jazyky. Tam je pak v šílené hierarchii více či méně vymřelých jazyků  Samojedů a podobných bláznů žijících kdesi na severu začleněná finština, maďarština nebo estonština, z těch více známých.

Ano, určitě jste zajásali, protože finština a maďarština jsou přece skoro stejné jazyky, možná jste dokonce naivně věřili i v to, že si navzájem uživatelé těchto dvou jazyků rozumí. Ha, jste na omylu. Tato dvojčata jsou sice ve stejném kupé, kdybyste se ale na chvíli zaposlouchali, musí vám být jasné, že tady něco nehraje. Možná jsou původně jednovaječná, ale jedno dítě je bílé jako vápno, blonďaté, modré oči a metr osmdesát, druhé dítě je černovlasé jižanského typu s černou barvou očí a nádherně opálené. Na první pohled tedy nemají nic společného. Tak jako tak, stále se bavíme o nějakých 25 milionech lidí, kteří těmito uralskými jazyky mluví, což není zas až tak málo. Dovolím si citovat z následujícího odkazu: http://cs.wikipedia.org/wiki/Uralské jazyky :

Baltofinské jazyky jsou si navzájem podobné asi jako jazyky slovanské, finština s laponštinou nebo mordvinštinou jsou si příbuzné asi jako slovanské jazyky s baltskými. Finština a maďarština jsou si na první pohled zcela cizí, jejich příbuznost však byla vědecky dokázána na základě podobností morfémových.

Nyní se pojďme tedy podívat, jaké že ty teorie o vzniku názvu Suomi nebo Finland, máme:

První teorie je ta, že slovo Suomi vzniklo ze slov suo (fin. močál, mokřina, bažina) a maa (fin. země). Postupným posunováním hlásek a změnami v oblasti kvality (z jednoho /a/ vznikne třeba /e/ a naopak) a kvantity (z obyčejného /a/ vznikne dlouhé /aa/), které se v jazycích zkrátka někdy z určitého důvodu dějí, se pak stalo ze suomaa slovo suomi, tedy čteno tak, jak se píše. A že se k této teorii přikláním já, to mohu tedy potvrdit. Jak už jsem psal, do lesa se bez gumáků nepokoušejte ani nakouknout. Zkrátka a dobře, není to možné. I po obyčejné lesní stezce se ťape v teniskách dost špatně, vzhledem k tomu, že jsou období kdy denně prší. Jen na okraj ale dodávám, že i dost záleží, ve které části Finska se nacházíte, protože Finsko je velké, příroda není všude stejná. I tak ale souhlasím s teorií, že Finsko - pardon, Suomi - je prostě zemí mokřin a bažin. Mimochodem, podobně jako Estonsko, ale ... to si prostě říká Estonsko.

Další teorie říká, že označení vzešlo od názvu kmenů žijících v Laponsku, tedy oblasti severního Norska, Švédska, Finska a poloostrova Kola v Rusku. Ti totiž sami o sobě v jejich jazyce, tedy severní sámštině, mluví jako o Sámit. Ano, řeč je o Sámech nebo též Laponcích. Takže nějaká spojitost a odkaz na pojmenování podle území tady také je po ruce.

Jako vždy, existuje více teorií na označení a jak už se stává, paralelně vedle sebe mohou žít různé varianty a označení pro tutéž věc. A tak se zrodilo slovíčko Finland, které nejspíš pochází od označení kmenů Kainuu, což bylo pak zkomolováno jako Kajanians > Kvens a později na Finns. Na podporu posledních dvou teorií přikládám odkaz do internetové diskuze, kde jsem tuto informaci našel:

 http://steppes.proboards.com/index.cgi?board=board13&action=print&thread=632

Mohu ale s jistotou říci, národy mají tendenci ve svém označení skrývat tak trochu ze svých návyků, možná pak vlastností. A tak se stalo, že jsme při jednom rozhovoru objevili toto:

Hey, I am Finnish so I will finish now,... and you are Czech, so you can check it. Případně se dá použít i následující, ale to již zavání americkými móresy z filmů Mission Impossible a podobné šílenosti: You are Czech. Go and check if he is dead. If not, I am Finnish, ... I will finish him!

Česká verze by byla asi takto, i když překlad není zcela přesný, takže spíše přepis do češtiny: Hej, já jsem Fin, takže já to tady skončím... a ty jsi Čech, tak to můžeš zkontrolovat.  Druhá věta by zněla "Ty jsi Čech. Jdi zjistit, jestli je mrtvý. Jestli ne, já jsem Fin, já ho dodělám."

Vím, že je to poněkud pochmurný konec. Co naplat, ráno je stále ještě celkem temno i po 8. hodině, večer v 7 už zase tma, tak to začíná zkrátka být lehce skandinávsky pochmurné. Teplotě se taky nechce nijak závratně šplhat nahoru, a když náhodou v noci lehce namrzne, trvá to pak celý další den, aby ten lehoučký povlak roztál. Na to všechno si ale člověk celkem rychle zvykne, na klesající tendenci teplotního sloupce, na pološedo a nedostatek světla, jen když je něco dobrého v lednici! Slunko se táhne jako po rekonvalescenci nad obzorem, když svítí tak skoro už ani nehřeje, a spíš to vypadá, že každou chvílí někam spadne. Abyste si ale  nemysleli, že tu na skladě nemáme modrou oblohu, přikládám asi měsíc starou fotku. Jo, to tenkrát bejvávaly časy...

Lappeenranta nadvakrát

Výlet do Lappeenranty se nám podařil hned nadvakrát. Poprvé to bylo spíš takový nakupovací výlet. Pro mě to nakonec skončilo jen ochutnávkou tradičního pokrmu a zakoupením jednoho šamponu na vlasy. Podruhé byl náš výjezd více orientovaný na poznávání samotného města, ale o to více se snažilo počasí, výlet nám překazit. Nedali jsme se.

Zvětšit mapu

Lappeenranta I: sobota, 1.10.

Ráno probíhají standardní rutinní práce jako je venčení pejska Viliho, kvůli kterému jsme na týden zavítali k ruským hranicím. Přesněji, do Joutsena, které je asi 20 kilometrů právě od Lappeenranty. Snídaně, chvíle studia, čtení, zálohování fotek a je poledne. Vyjíždíme z naší čtvrti, pak vlevo, na kruhovém objezdu první sjezd a pak se řídit cedulemi. Hned najíždíme na dálnici, která vede doslova do městem. Povolená 100 km/h a prázdná dálnice vám z půlhodinového výletu po Česku po rozmlácených okrskách udělá rychlý finský párminutový přesun z města A do města B. Když sjíždíme z dálnice, poznávám místního dealera Škoda a vzpomínám si, že jsme tady už byli v červnu. Jedeme podle navigace až do centra, tam nás ale čeká parkovací teror. Vidíme nákupní centrum, tak zajíždíme do garáží.

Je ale nutné mít parkovací hodiny za sklem, navíc maximální povolená doba je pouze 2 hodiny. Lilla dává najevo své znechucení tímto městem, při příjezdu jsme jeli za dvěma ruskými autobusy, to ji hned rozčílilo. I bez koukání na značky bylo jasné, že tady něco nehraje: za prvé, jizdní styl, za druhé, vzhled autobusu. Víte, jak poznáte ruské auto? Je celé ale doslova celé od bahna, od kol až po anténu.

V podzemních parkovištích se otáčím a přejíždím do nákupního centra Galeria. Tam se k mému zděšení platí už při vjetí do garáže, 1 euro za hodinu. 

Nestačím se divit, ale pomalu mi to začíná docházet. Vyjíždím úplně ven z nákupních komplexů a jedu ven z centra po hlavní silnici směrem k dálnici, zajíždím do uliček na sídlišti, které jsme při příjezdu objížděli. 

Nakonec parkujeme v jedné hezké boční ulici, asi 3 minuty chůze od nákupního centra Galerie, zcela zadarmo, vklidu vedle chodníku. Hned první, co chci udělat v nákupním centru, je navštívit toaletu. Když podle symbolů přicházím ke dveřím, žjišťuji, že je vstup placený.

WTF? (zkratku si najdete na internetu!) Základní lidská potřeba za 1 euro. Budu platit časem i za vzduch? To už mě opravdu berou všichni čerti a ptám se Lilly, jestli jsme stále v Evropě. Chápu, že úklid a údržba něco stojí, ale jestli někdo postaví nákupní centrum o čtyřech patrech a potom jako největší „socka“ vybírá na záchodech, to mi přijde docela podivné.

Všude kolem jsou ruští turisté, protože to je z Petrohradu nějakých 200 kilometrů, mají to tady jako jedno z výletních a nákupních cílů, kde se dá něco rozumného dělat. Teď mi dochází to parkování za peníze, záchodky za peníze. Prostě, je to obchod. 

A když sem někdo jede až z Ruska, dá se očekávat, že si na ten záchod asi odskočit musí. V obchodech mě hned práskne přes oči styl, jak Rusové nakupují. Je to jako zlatá horečka a komentáře v jejich řeči, jelikož s nimi sdílíme jaksi společnou jazykovou „třídu“ a tudíž jim rozumím, ve mně vyvolávají divné pocity. Nelibé. 

A to jsem nezažil žádnou ruskou etapu u nás doma. Sám jsem tu cizinec, ale snažím se to nedávat najevo a zapadnout. A tak je tu nějak nechci, říkám si, že nechci ani Západ ani Východ! Přijde mi, že snad nejsem ani ve Finsku. Neslyším prakticky žádnou finštinu a pak už si přijdu paranoidní, kam se podívám, tam vidím Rusy. A je to tak, Finové tady vůbec nejsou, mnohdy ani ne v obchodech.

Co mi definitivně podlamuje kolena je pomník obětem válečného období 1939 - 1944 a jména všech těch, kteří se z Ruska vůbec nevrátili a zůstali ležet kdovíkde. Asi jsem se ráno nějak špatně probudil, ale jsem tak nějak ve snu, stojím jako opařený a přemýšlím. Ten památník se nachází hned vedle nákupního centra Galeria nacpaného Rusy, prakticky tato dvě místa odděluje jen chodník. Tak nevím, jak to chápat. 

Stojím a zírám a snažím se něco vymyslet. Jsou Finové tak dobří stratégové? Je to moderní obchodní válka, tedy taková diplomatická pomsta? Lákají je sem na nákupy a dostávají od nich celkem nemalé peníze, vzdávají tak čest svým hrdinům - těm, kteří za Finsko bojovali, všem těm padlým, kteří to pomyslně sledují zpovzdálí od pomníku?

Nebo se to dá vysvětlit i tak, že už je všechno zapomenuto, hranice se posunuly – jak přeneseně tak doslova - že pomníky se staví ze zvyku a po nich dnes šlapou ti, kteří jsou součástí nepřátelského tábora, i kdyby nedobrovolně, i tak bývalými nepřáteli? Bez nich by samotný pomník nestál, dost možná ani nákupní centrum. Co je nezpochybnitelné je, že Rusové jsou pro Finsko miliony a miliony eur, takže si nemohou dovolit je odstavit a ignorovat jejich kupní sílu.

Po návštěvě obou nákupních center, již zmíněné Galerie a druhé, poněkud starší nákupní zóny IsoKristina, kde bylo plno divných obchodů s tretkami a levným zbožím, jsme se vydali jen tak napříč ulicemi.

Zamířili jsem směrem k jezeru, které lehce vykukovalo za svažujícími se ulicemi. Cestou k jezeru jsem přemýšlel nad tím, kde a jak Finové nakupují věci, které tady nemohu já sehnat. Za celou dobu jsem v obou nákupních centrech neviděl obchod se sportovním vybavení se vším všudy. A to ani nemluvím o specializovaných obchodech jako je Hudy sport a podobné. Kde se tady kupují stany, outdoorové vybavení … opravdu netuším. Tady je každý druhý obchod něco jako Kaufland s troškou od všeho, napůl jídlo, drogerie, televize, dvě rádia. Od doby, kdy jsem přijel do Finska, sháním tašku na rameno nebo batoh, zkrátka něco, kam bych si dal nejnutnější věci, když půjdu ven: láhev s pitím, deštník, foťák, peněženku, svačinu. Za celou dobu, co jsem ve Finsku, jsem neviděl pořádný obchod a když ano, cena mě absolutně odradila. V tomto ohledu je Finsko opravdu na nic, v každém druhém městě v Česku je větší výběr než tady v krajském univerzitním městě. Nicméně, řekl jsem si, že ušetřím a tak jsem si nevybral žádný z šesti batohů, který tady byl v celém městě k mání. Nebo je sortiment zboží a služby šité na míru zákazníkovi, tak jak to mnohdy dělají zahraniční firmy pro "východní" zákazníky a dodávají zboží horší kvality - Tesco, Shell a podobní giganti.

K jezeru jsme sestupovali a křížili všechny ulice, které vedly po vrstevnicích. Poprchalo, dole u jezera klasicky lehce pofukovalo. Nádherný teplý podzimní den, jak se předpovídalo, byl jen vzdušným zámkem. Kolem břehu vede samozřejmě pěší stezka, nacházíme se opět u jezera Saimaa.

Zas a znovu, asi po třináctisté padesáté osmé! Kdekoli tady uvidíte vodu, jezero, buďte si na stodvacet procent jistí, že je to Saimaa. Lillu vidím kdesi v dálce, tak popobíhám, ale to už stojíme u krámku s jídlem. Teď mi dochází, kam Lilla zamířila. Jsme totiž u místní speciality.

V Savonlinně jsou to Lörtsyt, tady v Lappeenranta je to Lihapiirakka. My jsme si dali komplet Atomi, což je samotná houska, všechny omáčky – majonéza s nakládanými okurkami, cibule, kečup, hořčice – hodně libové šunky a jedno celé vejce na plátky. To se do housky nacpe jakoby jste připravovali hotdog. Houska chutná tak trochu jako kobliha, lehce nasládlá a hodně mastná. Nezapomínejme na mléko, Lilla kupuje polotučné kevyt, takže se můžu napít i já. Dojídáme, kupuji Lille ještě jednu obyčejnou housku s omáčkami (bez vejce a masa), a vydáváme se zpátky do centra, do kopce.

Přicházíme konečně k centru, které jsme předtím jaksi pořád míjeli, procházíme kolem kostela uprostřed parku, po pravé straně další nákupní centrum a ulice posázené obchody. Nahoře je starý hřbitov, hned vedle pomínku padlých vojáků. Procházíme kolem Galerie a vracíme se k autu. Jsme pěkně prochladlí, jedeme domů.

Lappeenranta II: čtvrtek, 6. října.

Tak dnes nás počasí překvapilo ještě více. Už při nasednutí do auta na skle vidím dešťové kapky. Navigaci nakonec domlouvám a přesvědčuji, aby nás nevedla po dálnici. Dálnic mám plné zuby, chci taky vidět něco jiného než svodidla. Joutseno už trošku znám a tak jedu na oči, podjíždíme dálnici a pokračujeme dál. Je to asi o 4 kilometry dál než po dálnici, ale většinou je omezení na 60 km/h, dost velkou část trasy jedeme obcí se čtyřicítkou, vlastně se táhneme podél jezera, které nás tak ze severozápadu limituje, z jihu nás pak drží dálnice a tak se ani nemůžeme ztratit.

I přestože prší, pohled na silnici je úžasný, jak už několikrát řečeno, všude kolem jsou nádherné odstíny žluté přecházející do zlaté a hnědé, to v kontrastu s bílými kmeny a kdesi vpravo hladina jezera, vlastně se těším, že tudy pojedu i nazpět. Přijíždíme do Lappeenranty ze strany od kanálu Saimaa, takže projíždíme dlouho městem. Parkujeme na stejném místě jako v sobotu, v turistickém centru beru haldu prospektů a brožur o Finsku a projíždíme centrem k pevnosti. Ta je na kopečku nad přístavem, kde jsme minule jedli Atomi. Pevností se dá projet autem, je tu zcela ale zcela mrtvo. Budovy pevnosti jsou celkem využívané i firmami, je zde sídlo místního rádia.

Vycházíme z auta a nádherně prší. Rychle se podle infotabule orientujeme, venku je to dnes beznadějné, takže jdeme do muzea. Vstupné stojí 4 eura, v první části je expozice o kamenech, začíná to Dobou kamennou a končí využitím kamenů při výrobě šperků. Taková mírně rozplizlá expozice. Mě osobně to nezaujalo, ale ostatním se může líbit. Co ale rozhodně doporučuji je druhá expozice zaměřená na města v ruském pohraničí, především pak město Viipuri – dnešní Vyborg. 

Vytvořit expozici o městu, které již dnes ani nepatří Finsku, to je pak opravdu láska.

Karjala olut, jednoduše pivko. Stále si můžete Karjalu zakoupit, dokonce s příchutí (či vůní?) Terva, což je taková správně kouřová příchuť, která se používá i v sauně. Ta příchuť je tady všude, dokonce se dá sehnat i zmrzlina s příchutí  Terva!

V expozici jsou pak předměty všeho druhu, fotografie a hlavně, v centru pozornosti stojí model města, který byl vytvořen během 13 let. 

Znovu mě přepadá takový smutný pocit. Když pak odcházíme z expozice, zastavujeme se u mapky, na které jsou hranice během minulých století. Tam zjišťuji, že se hranice dost posunovaly a že v historii na tom Finsko bylo i lépe, ale i hůře. Hranice tak, jak jsou dnes, jsou sice pohoršením oproti stavu v roce 1920, v průměru to ale není zas až tak špatné. 

Tak jako tak, jakékoli posunování hranic musí být hrozné pro ty, kteří blízko nich žijí. Jaké asi máte možnosti, když zůstanete? A co dělat, když se máte sebrat a odstěhovat se pryč? Nechat dům domem, zavřít dveře a odejít? Člověk si to ani nedokáže představit. Opět se mi vybavuje výlet k hranicím s Ruskem nedaleko Imatry, kdy jsme se jeli podívat prakticky na značky zakazující vstup do lesa, označující hranice, které tam člověk jednoduše namaloval.

Cestou zpátky domů ještě navštěvujeme kanál Saimaa, který tak nějak propojuje Viiborg z jezerem Saimaa u Lappeenranta. Tedy jezero Saimaa s Finským zálivem. Muzeum funguje samozřejmě jen do 15. srpna, takže se jdu podívat blíž pouze na kanál. 

Projíždíme klikatou silnicí zpátky domů, navigace je zmatená, tak ji vypínám, cestu si pamatuji, tady to totiž není ani problém. Stmívá se dřív a dřív, takže dnes je tma už před sedmou hodinou. Snažím vyfotit krajinu kolem cesty, ale chybí světlo. 

Večer pak procházím s Vilim okolní ulice a pozoruji domečky. Potkáváme jen dva cyklisty a před jedním domem si hrají dvě děti. Cestou nás pak míjí jedno Porsche 911, což je na Finsko velmi nezvyklé auto. Ne, že by tady byli lidi chudí, ale tady není standardem vyčuhovat. Tady má každý úroveň takovou, aby se měl dobře, ale ne rozežraně. Dost bylo Lappeenranty, chtělo by to se tam podívat, až budou muzea otevřená a počasí turistice více nakloněné. Nakonec jako třešnička na dortu je ukázka mezinárodního letiště Lappenranta. No, řekněte, nevypadá to lákavě? Přileťte se podívat!