Zůstaň tady léto!

"Léto podle našich představ!" Asi tak by mohl znít slogan finské agentury pro cestovní ruch. Ikdybyste se dali na modlení, léto sem nedostanete, ... ani párem sobů.

Mikkelin tuomiokirkko - Katedrála Mikkeli uvnitř. mikkelinseurakunnat.fi

Zůstaň tady léto,

říct chci jednou větou víc,

zkus ještě chvíli.

Stůj, vždyť nejsi z módy,

příznivci by ódy své

ti nesložili.

Kostely ve Finsku působí tak nějak lehce, jemně, odlehčeně.

Vzpomínám si, jak jsem před doslova pár týdny smolil článek o létu, bylo to někdy kolem 20. června, a já si nebyl jistý, jestli už léto tady nahoře máme, či nikoli. Bylo to takové celé  nejasné, na přímém slunku celkem teplo, ale jinak všudypřítomné jaro s odpovídajícími teplotami a člověk se opravdu zapotil spíš jen v sauně nebo v autě za sklem. 

Klasický výhled z balkonu v letním období.

Jelikož mě moje milá včera ujistila, že léto je pryč, nastal ten správný čas o létě napsat. Ta úvodní slova vyrvaná z Březíkova textu (pozn. aut.: Zůstaň tady léto, text Jiří Březík) by se tady měla zakomponovat do národní hymny, jelikož s létem je to tady poněkud nedořešené. Po letošním srpnu mám pocit, že uzavřením bilaterálních smluv mezi Českem a Finskem by se mnohé vyřešilo. Voda na březích jezer cáká až na piknikovou trávu a v Česku se práší prej i pri zalévání. Proč nevyvážet srážky a dovážet trochu Afriky sem nahoru? Po methylové aféře v Česku by se dalo uvažovat i o vyškolení české kotliny v oblasti prodeje, dovozu, vývozu a možná vlastně všeho, co se týká alkoholu. Ani s létem ani s alkoholem to tady není jednoduché, proto se s těmito komoditami tady zachází velmi opatrně a nikdo se je nesnaží ošulit. Věci jsou tak, jak jsou. Buďto to akceptujete, nebo ne. Take it or leave it - ber nebo nech být.

Pohled od katedrály směrem k poloprázdnému parkovišti,nad stromy klasicky naskládané různě obarvené vrstvy mračen. A někdy i zaprší...

Po krátkém třítýdenním pracovním výletě jsem se v sobotu čtvrtého vrátil zpátky do Finska a moje srdce se skoro radostí rozskočilo. Konečně si můžu obléct kraťasy a triko a chodit po městě aniž bych byl slitý potem od hlavy až k patě, celou dobu mě ovívá ledový severský vítr a já citím všudypřítomnou svěžest, podstatně svěžejší svěžest než vám dovede nabídnout ledová žvýkačka Orbit nebo parfém ICE od Mexx. Televize je plná svěžesti, v každém druhém nápoji, jídle či parfému na vás číhá svěží svěžest, kromě přátelské leč většinou rakovinotvorné chemie, ale pro tu opravdovou svěžest se musíte vydat v srpnu do Finska.

Ulice Vládní, pohled od katedrály ikdyž by se dalo říct od kostela. Za první ulicí napříč vlevo hotel Cumulus, dále po levé straně nákupní centra, restaurace Amarillo, prázdné náměstí a v pozadí les, jako klasický "vyvažující" prvek každého finského města.

V noci se nebudím horkem a konečně přes sebe můžu natáhnout duchnu. Ba dokonce včera jsem musel konstatovat, že by to možná bylo i na svetr. Taky že jsem si jej večer oblékl, když jsem se naivně chtěl projít po přístavu a vítr do mě bušil tak silně, že jsem si připadal jak plachetnice. "Ideální léto, přesně na to jsem se těšil!". Dostalo se mi zcela včeříkající němé odpovědi od mé milé, která odpovídala spíše velmi přísnému pohledu ostřelovače. Ta běžela přímo od dveří obchodu k autu, celá modrá a klepala se zimou. "Jsi si jistá, že jsi opravdu Finka?" dobíral jsem si ji. Následovalo anglické "No comment". Jak to tak vypadá, léto je ve Finsku kratší než jsem si myslel.

Katedrála Mikkeli. Mikkelin tuomiokirkko.

Náměstí obklíčené ulicemi Hallituskatu, Porrassalmenkatu,
 Raatihuoneenkatu a Maaherrankatu. Neptejte se mě,
prosím, na překlad. Na každém správném finském náměstí
v létě stánek s jahodami. Žlutá budova v pozadí je radnice.

Celou dobu jsem čekal na něco úžasného, obrovského, co mi sebere vítr z plachet a já sednu takříkajíc na zadek, prostě to úžasné finské léto, tak, jak se o něm všude píše. Jenže, přátelé, buďme k sobě upřímní a přiznejme si, že se píší různé věci a jen malá část z toho je pravdou. Dnes ráno, když jsem odečetl z teploměru 11 stupňů pana Celsia, jsem si uvědomil, že jsem letošní léto nejspíš promeškal.

"Vždyť jsem byl pryč jenom tři týdny, neříkej mi, že tady léto trvá 20 dní?" snažil jsem se dozvědět více. "Léto je v červnu a červenci, srpen je už podzim." dostalo se mi typicky finské, strohé odpovědi. "Ahaa, červen bylo léto?" pomyslel jsem si v duchu. Tak to pak chápu. Pak mi došlo, že na pořádnou zimu je potřeba se připravit, proto se tady s přípravami začíná tak brzy. Tak nějak právě od prvního letního dnu, myslím. Pomalu ochladit zemskou slupku, jezera a všemu živému dát na vědomí, že je potřeba nastřádat zásoby v podobě tuků a připravit se na sníh. Já na tucích již pracuji. Talvi tulee nebo-li zima přichází!

Autobusové nádraží a nákupní centrum na místě dnešního nákupního centra Stella. Doba se mění a tak i vzhled a nafoukanost nákupních center. 

Chtěl jsem včera něco podniknout, užít si tedy srpnové léto a po dlouhé době se porozhlédnout po kraji. Tak jsem si sednul na koberec a začal jsem se probírat tunami letáků a brožur, které z místních informačních center odnáším po taškách.

Mexičan či Španěl, kdoví. Nicméně finská restaurace finského původu s finským vedením vedené jiným finským vedením, jeden z mnoha článků obchodního družstva eepee (www.eepee.fi), kam patří mnoho dalšího ze sektoru služeb.

Asi u třetí brožury, kdy jsem se zakoukal do oblasti Laponska, tak trochu z ruky, na mě moje milá vyhrkla: "Víš, jako nechci ti kazit náladu, můžeš stále něco navrhnout, ale já jsem se už stejně rozhodla." V tom momentě mi bylo jasné, že můžu všechny brožury hodit zpátky do skříně, zapomenout na daleké parky, muzea a pamětihodnosti, protože plán je jasný. Jelikož jsem optimista, k tomu navíc stále naivní optimista, začal jsem diskuzi o tom, že bychom mohli podniknout něco venku, v přírodě, nebo se vydat k nějakému kostelíku. Už jsem se ale zmínil o rovnoprávnosti žen a pozici žen ve finské společnosti, takže... majoritních 51% rozhodlo a jelikož jsem chtěl zachovat příměří, my jsme se tentokrát (pro změnu, tentokráte opět po rozhodnutí mé milé) vydali do Mikkeli.

Tady doma platí "My castle, my rules" nebo-li "Můj hrad, moje pravidla". Já se jen těšil na to, až se udělá pěkně a já jí budu moci vmést do tváře fakta a postěžovat si o tom, jak jsme promarnili pěkný den v blbém městě. Bohužel, večer při návratu domů, když mi mávající stěrače před obličejem uklízely výhled na mokrou vozovku, na které se zrcadlila ocelově šedá oblaka, jsem musel v autě konstatovat "Hm, zase jsi měla pravdu". Umím prohrávat a tak jsem večer uznal, že opět byl její plán vhodnější.

Nákupní centrum Stella. Nákupní centrum roku 2012.

Můj klasický posez v restauraci. Tak, co si dáme... hm,
pěkné... moc pěkné ... hm, tak pro mě vodu :)

Mikkeli je rozkošné město. I přes poledne jednoho normálního pracovního dne je dost klidné na to, abyste bez stresu zaparkovali na poloprázdném neplaceném parkovišti a pak se vydali do 5 minut chůze vzdáleného nákupního střediska. 

5,70 - 6,00 - Margarita za skoro-osm.

Nemyslete si, že žijeme nákupy, vůbec tomu tak není. Musíte si uvědomit, že Finsko je - co se obyvatel týče - jednoduše malé. Od toho se pak odvíjí i možnosti, služby a všechno, co do vašeho života zasahuje. I proto je výlet do 101 kilometrů vzdáleného města normální záležitostí, protože ve vašem sídle nic neseženete, pokud ano, tak výběr je omezený a ceny nepříznivé. Stejně tak tomu je, když sháníte práci. Dojíždět do práce 85 kilometrů tam a 85 kilometrů zpátky je zcela běžné, dokonce jsem se dozvěděl, že "...to není ani tak moc."

Katedrála Mikkeli

Cestování po Finsku je navíc celkem klidné, protože doprava je velmi plynulá, kolony jsou tady tak časté jako tropické teploty a silniční síť je velmi zdařilá vzhledem k tomu, jak je Finsko velké a jak je místní oblast komplikovaná všudypřítomnými jezery. Kde se nevyplatí postavit most, zařídí vám vláda převozníka, tzv. lossi.

Näytä suurempi kartta

Z mapy zobrazené výše musí být patrné, jak jednoduché je výletování po finských městech. Turku, Tampere a Helsinki možná budou složitější, pokud jde o orientaci a provoz, nicméně zatím všechna města, která jsem turisticky navštívil, byla uživatelský velmi příjemná, včetně pološvédské Vaasy.

Den utekl jako voda, přemísťování se mezi nákupními centry a obchůdky vždy vyžadovalo několik desítek metrů chůze po venku, takže déšť nedéšť, den jako stvořený na nákupy, nebo spíš nákupní horečka jako stvořená pro profoukaný propršený den. Navečer moje milá naplánovala koulování, takže jsme se vydali k bowlingové dráze, která se nacházela v areálu univerzity v Mikkeli.

Areál Vysoké školy Mikkeli. Mikkelin Amattikorkeakoulu.

Když jsme k aerálu přijížděli, měl jsem pocit, že jsme se zatoulali a projíždíme vítkovickým areálem v Ostravě, zděné nízké budovy plnily v minulosti nějaké industriální funkce. Otrokovičáci by nejspíš měli pocit, že jsou na Baťově. Pokud byste se rozhlíželi a hledali nějakou ceduli s nápisem Bowling, mohlo by se vám také stát, že se tam budete rozhlížet ještě dnes.

Vchod do bowlingové dráhy se (skoro) nedá přehlédnout.
Stejně tak jako nevšudypřítomné poutače
s nápisem KIELAHALLI...

Ve Finsku sice fungují slovíčka jako sori, okej ale bowlingová hala je jednoduše kielahalli. Jelikož cena 21 eur za hodinu taky zrovna nebyla lidová, nicméně na finské poměry jednoduše normální, ukouleli jsme se málem k smrti, tedy prokouleli jsme celou hodinu a já jsem ukončil den jasným vítězstvím. Tak a můžeme domů. 

Nebylo pochyb, že vyhraje.

Bylo něco málo před osmou hodinou a venku se šeřilo, už ani s tím světlem to není tak skvělé jako tomu bylo ještě v polovině července, takže když jsme po deváté hodině přijeli do Přístavní ulice a já si šel vyfotit Tycho de Brahe, byla taková ta typicky severská modro-šedá tma. Ani jedno ani druhé, prostě něco mezi tmou a dnem. 

Savonlinna, přístav: Tycho de Brahe, Saimaa Travel. Loďka brázdící jezero Saimaa, občas zakotví, lidi se projdou a ráno se plaví dál.

Vítr se mnou tak cloumal, že jsem nechtěl ničit deštník a nechal se lehce zmoknout, nahodil jsem si přes ramena svetr, zanechal auto na šotolinovém parkovišti s mnoha výmoly a vydal se do bytu. Když jsem odcházel od auta, došlo mi, že jsme toto léto - díky nízkým teplotám - spolu s Astonem Juniorem (pozn.: tak jsem pojmenoval modrou Corsu) přestáli i bez ventilátoru na chladiči, který se přestal točit někdy začátkem května. Jak jsem si tak vykračoval po namoklém chodníku, zasmál jsem se nad úvahou "A přece se chladí, i když se netočí!". Galileo by mě pochválil.

Savonlinna. Menší lokálky typu Punkaharju, Paul Waahl
a Heinävesi, které obeplouvají pouze okolí města.

Prázdná temná ulice a drobné kapky deště, které mi díky poryvům větru přistávaly na obličeji a do toho všeho šedo-modrá oblaka, která se vznášela těsně nad hlavou. To je to pravé finské léto, lehce tragické, hodně melancholické, ideální prostředí pro krimiromán nebo detektivku. Za rohem muž v tmavém kabátu, který právě odhodil cigaretu a otočil se zády k větru. Dramatická atmosféra plná napětí, větve bříz mávající na všechny strany jakoby chtěly pryč a neklidné jezero, které se každou chvílí nejspíš vzedme a zalije ostrovní město.

Savonlinna. Vlevo nově přemístěná budka informační kanceláře, autopůjčovna Herz, vpravo muzeum v parníku, v pozadí Tycho de Brahe.

Zabouchnul jsem za sebou dveře jednopokojového bytu ve čtvrtém patře a začal vybalovat nákup. Spokojený se svým úlovkem jsem na kuchyňskou linku položil nový sendvičovač, který jsem po dlouhé úvaze zakoupil v elektroobchodě Gigantti. Toto elektro ovšem se slovem gigantický nemá nic společného, jednoduše obyčejné elektro jako na Vodní ve Zlíně. Bude se hodit na teplé svačiny, pomyslel jsem si. Hlavně teď, když nám tu teď skončilo to léto...

Sepsáno 9. srpna 2012. Publikováno v neděli 23. září,  za stejného počasí jako bylo tehdy.

---
Můžeš věřit nářkům,
bez tebe, že nelze žít.
V nejhorším pak, jářku,
nebudeme léto mít.

---

zdroj: http://www.jiribrezik.wz.cz/texty_zustan.htm

Užitečné odkazy:
www.visitmikkeli.fi
www.gosaimaa.com
www.visitsaimaa.fi
www.visitfinland.com