úterý 31. srpna 2010

Změna bydliště

Dnes je prvním oficiálním dnem, kdy asi po 5 letech bydlím zase u rodičů. Včera večer jsem se oficiálně totiž odstěhoval z ulice U Parku, z domu číslo 5.


Samotné stěhování bylo velmi legrační. Já, hraboš, jsem totiž za ta léta nastřádal takových věcí, že s tím měla naše oktávka co dělat. Tedy, popravdě, první jsme s tím zápasili já a mí kamarádi, později auto. Baleni bylo nekonečné, trošku jsem to časově podcenil, dále nás pak zdržel trochu jeden obyvatel našeho domu, který vypadal jakoby si něčeho šlehnul a zkombinoval to s alkoholem, který z něho byl cítit. No, nicméně asi po hodině od setkání s námi nasednul do auta a odjel. Snad dojel dobře. Bylo to moc nepříjemné, protože se choval divně a nedodržoval žádné osobní zóny a pořád s námi chtěl jet výtahem. Ještě že byl doma rambo Radek, tak jsme ho pozvali jako hlídače ven. Další komplikace byla odtahová služba, která se asi v 9 hodin večer přihrnula na parkoviště, jeden chlápek rozbil okno v předních dveří u spolujezdce a začali auto nakládat. Jelikož sama odtahová služba včetně auta a chlapců byla divná, vypadali totiž jako ukrajinští herci z Kobry 11, zavolal jsem Policii a zanedlouho odjel. Naštěstí před příjezdem Policie ČR procházeli kolem strážníci Městské Policie, kteří mimochodem vypadali jako deváťáci ze základky a neměli zdaleka ani takovou autoritu jako jezevčík, a díky kterým jsem měl pocit, že když nic neudělají, tak se aspoň se zloději budou povídat. Ti totiž ve své činnosti klidně pokračovali a dělali, že ty dva v černé uniformě ani nevidí (asi taky neviděli, byla totiž tma).


Cesta taky nebyla žádný med, po celém dni zařizování, balení a dalších drobností jsem byl totiž lehce unavený, takže jsem měl oči jak na šťopkách a po skoro-střetu se srnkou jsem domů dojížděl krokem. Takový strach míchaný s únavou jsem opravdu ještě necítil. Ale vše dopadlo dobře a asi po dvou týdnech jsem kupy věcí z Ostravy rozmělnil po celém domě. Popravdě, vlastně jsem nestihnul ani nic uklidit.


A tak mám poučení na příští stěhování: sbalit všechno na hromadu, pak jen přijet, naložit na tatru a jet. Nebo si nechat přistavit "kontajnér" a sypat do přímo do něj.


A tak jsem dokončil první fázi anglické převýchovy pobytem v "dekontaminační komoře", abych nedojel do Anglie přímo z Ostravy jako křovák... =)))

pátek 20. srpna 2010

Bell-House blog

Dnes jsem založil nový blog.


Nejspíš se na mne ta univerzita opravdu podepsala, ale jakmile jsem obdržel zprávu o mém pracovním umístění v Anglii, jen co jsem se podíval na název hotelu, na povrch vyplaval kousek informace z literárních sezení a vzpomněl jsem si na Ernesta. A tak jsem dostal úžasný nápad, založit blog "To Whom The Bell House" místo již známého "To Whom the Bell Tolls" aneb česky "Komu zvoní hrana". Pokaždé když si v hlavě řeknu Bellhouse, se mi zkrátka vybaví i to dílo. Tak uvažuju, že si ho asi konečně přečtu. Celé, v klidu, ... a v originále.


Dnes 20. srpna již mám podepsanou předpracovní smlouvu, zarezervovanou letenku a před sebou měsíc a kousek do mého odletu do Anglie. Po dlouhých úvahách jsem nakonec pověřil hledáním ideální práce pro mě agenturu, která mi prakticky do měsíce našla práci. Hotel Bellhouse, Oxford Road, Beaconsfield, Buckinghamshire. Zní to strašně honosně... ale je to zkrátka hotel u výpadovky na Oxford =)


Postupně chci založit a popsat nejen přípravy před odjezdem, ale po příjezdu se věnovat i obyčejným věcem a snažit se postihnout veškeré aspekty života v hotelu.