Ö jako Ömega

Omega finštiny: Jednoduchost!
Co je tedy potom alfou? Určitě byste na posledním místě ve finsko-anglickém slovníku nečekali přehlasované Ö. Slovník začíná standardně písmenem A, ale záhadně končí písmenem Ö. První jsem si myslel, že je to nějaká nestandardní edice slovníku, která má za úkol pobavit čtenáře, takže jsou písmena A - Z řazena hlava nehlava. Když jsem se do slovníku více ponořil, zjistil jsem, že celá posloupnost písmen sedí. Tedy, až na ta přehlasovaná: ihned za 4 slovy v sekci Z, jmenovitě to jsou Zaire,  zairelainen, zeniitti (jasné, zenit...) a zeppeliini je sekce Ä a Ö. V každé správné učebnici finštiny se pak dozvíte, že švédské Å  å již zmíněné přehlásky nåjdete na konci slovníku. Å mezitím co vy se divíte, já stále sním o tom, že by kåždé písmeno ve slovníku neslp ve své kategorii tolik slov, co sekce Z. Pårdon, zåpomněl jsem si vypnout švédštinu.

3/11. Poslední měsíc je tu takto, teploty nudné, ráno do 9 šero, od 3 odpoledne šero.

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.

Proč jsem začal touto slovníkovou zajímavostí? Pokud se chystáte studovat jakýkoli jazyk, slovník se bude hodit, věřte mi. Papírový! I když je dnes internet zamořený vším. Tedy i internetovými slovníky. Bohužel nebo Bohu dík jsme se stále ještě nedostali do fáze, kdy vám tyto aplikace poskytnou relevantní výsledky. Proto se vám stane, že doma ukuchtíte zapékaná játra, anglicky Liver casserole a Google Translator pak všem vašim přátelům sdělí, že jste upekli "platící krabici". Všichni kolem vás si začnou myslet, že jste doma rožnili bankomat a kroutí hlavou, co to ve Finsku jsou za nové móresy. Žádný objev, žádný bankomat, pouze špatný překlad, protože maksa jsou játra, maksaa je platit. No, dobře, omluvíte Google, že se nechal trochu unést. Věřte mi a držte se knížek, je to bezpečnější!

3/11. Výhled na ničím nerušenou hlavní cestu před domem.

Mluviti stříbro, mlčeti zlato.
Na světě si můžete finsky popovídat s 6 miliony lidmi,  tedy - pokud umíte i vy finsky. Kromě Finska se pár finsky mluvících najde ve Švédsku a v ruské části, která před Zimní válkou patřila Finsku. Ale, nebojte, stačí angličtina, na takové to základní turistické poklápání. Pokud byste se chtěli finsky trochu naučit, připravte se na to, že jako v každém jazyce i ve finštině je něco jako slang a kolokviální tedy ulicová hovorová řeč, která se samozřejmě od učebnicové liší. Když přeskočím všechny stereotypy a kachny typu „Finština patří vedle češtiny k těm nejsložitějším jazykům“, finština je vlastně jednoduchá: čte se totiž tak, jak se to píše. A to je něco, co se vám ve francouzštině nebo angličtině rozhodně nestane. Řekli byste si "No jo, Skandinávie, jo tam to funguje, tam se nekrade..." a já bych vám hned na to řekl, že Finové si z němčiny ukradli ä, ö! Navíc, na rozdíl od našeho Y je to jejich prostě tvrdé Y, tedy opět německé Ü. Jakoby to všechno nebylo málo - ukradli nám háčky a pokud chtějí napsat něco z cizího jazyka, použijí bez ostychu š a ž. Neskutečné… !

3/11. Výhled na ničím nerušenou louku za domem.

Padni komu padni aneb Pýcha předchází pád!

Co od nás rozhodně nepřebrali jsou pády. Mají jich totiž dvakrát tolik – 14! Zkuste si uvědomit, co jsou pády. Přesně tak, jsou to takové ty podivné vztahy jako Tohle je moje, takže bez mého svolení s mým autem do žádného města nepojedeš! Jen přes mou mrtvolu.  Pokud si nedovedete představit, že existuje více vztahů mezi věcmi – k čemuž pády rozhodně slouží – pak buďte v klidu. Po více jak 6 letech studia jazyků jsem to taky ze začátku příliš nepobíral. A ani není důvod to pobírat! Prostě se naučíte skládat věci tak, jak si to vyžaduje gramatika, naučíte se nějaké vzorce a funguje to jako LEGO aneb Pane, pojďme si hrát!

9/11. Někdy se to kolem poledne najednou rozpustí a je jasno.

• Finština nemá členy - což je nejlepší!
• Finština nezná rody – což je nepochopitelné ... ? (zkrátka není žádné ON a ONA, je pouze ONO a ONO. Ooops, kde příroda udělala chybu ?!
• Finština nemá sloveso mít – což je … smutné :D
• Finština má 3 minulé časy, pouze jeden přítomný a žádný budoucí! Víte, jazyk ve své struktuře ukrývá dost,... a pokud nějaký jazyk nemá budoucí čas, tak to pak nejspíš ten národ  taky budoucnost nemá, kašle na ni anebo je tak ve vatě, že na ni myslet nemusí.

9/11. Stejně tak, jak se mlha občas rozpustí, se zase odpoledne během pár minut přihrne a přikryje krajinu.

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

Pokud si myslíte, že si je finština s maďarštinou podobná, tak možná tak jen z pohledu jazykovědy. Zvukově mi stále po více jak dvou měsících připomíná japonštinu (i proto, že když se Finové pokouší mluvit anglicky, zní to jako Japonec mluvící anglicky). I když se do finštiny ponoříte jen na chvilku, budete schopni tyto dva jazyky od sebe celkem bezpečně odlišit.

17/11. Jedno z rán, kdy je výjimečně kolem nuly a to bílé je pouze falešný poplach v podobě námrazy.

Slovo Fin je původně germánské, nesoucí význam lovec. To „suomi“, po jehož původu jsem pátral, se trochu dovysvětlí geografickým označením území Suomi, které se nachází u Finského zálivu. Finsko je velké a v zimě dojít někam daleko se sněžnicemi (zkoušeli jste to?) není zrovna nejjednodušší. Příroda si pohrála a tak dříve bez elektriky, spalovacích motorů a Nokie bylo celkem složité se scházet, přesunovat se, vídat se i přes velké vzdálenosti. Prostě, velká země, málo lidí a navíc dlouhá krutá zima. To už dnes neplatí, všechno z toho, co jsem vyjmenoval. Ani ta zima není, jak by měla být, kromě zbytku světa také díky Mírutvorcům, kteří nehodlají Kjótský protokol nikdy ratifikovat (Wikipedia: Kjótský protokol). Takže i když normálně bychom tady ve středním Finsku touto dobou už měsíc měli mít zimu, máme tady letos velké kulové a k tomu nad nulou.

17/11. Když nic, tak aspoň hezký západ slunce po zamračeném dni.

Všechny ty okolnosti ve Finsku tedy na dosti dlouhou dobu obyvatelstvo od sebe oddělovaly a vzniklo nám celkem mnoho nářečí. Startovacím můstkem pro pořádný rozjezd jazyka byl překlad Nového zákona, který spáchal Mikael Agricola z Turku. Neví se, jak dlouho nad tím překladem seděl, ale dokončil ho v roce 1548. Chlapec měl štěstí, že to překládal tehdy, kdyby dneska něco takového udělal, nikdo o něm neví, stejně tak jako většina netuší, kdo přeložil kompletního Shakespeara do češtiny. Další dílo, které nejspíš brzy díky svému stáří (ne)upadne v zapomnění, je Kalevala, pořízená v roce 1835. Tím počalo velké národní obrození, které se velmi dobře drží dodnes. Sice se do jazyka dostalo pár světových označení jako pankki, bussi, auto a pár dalších nicotně moderních slov, pořád ale finština platí mezi ty tvrdohlavé a konzervativní, takže centrum města řekne prostě keskusta (dodnes mám pořád pocit, že dojedu do nějaké dědiny, jakože nakonec většinou dojedu…) a mobilní telefon se řekne matkapuhelin. U toho mobilu mám pořád pocit, že je to někdo z rodiny…

18/11. Pátek, přesně tak, jak to bylo možné vidět naživo v 7:33.

Švédsko vs. Finsko. Máte v tom hokej?

Pokud se na jihu Finska budete v ulicích divit tomu, že je všude nějak moc švédštiny, stejně tak jako na každém finském výrobku, mají to tak nějak v krvi. Finové byli totiž až do roku 1809 součástí Švédska. Něco mi to připomíná – Československo! Jen s tím rozdílem, že Česko bylo vždycky lepší než Slovensko, ale Švédsko nikdy nebylo lepší než Finsko. Pokud chcete mezi Finem a Švédem vyvolat pořádnou bitku, zeptejte se jich, kdo přišel s nápadem zapálit oheň v baráku a ohřívat se nad ním. Ano, myslím tím saunu. Když je se zeptal mé finské přítelkyně, řekla, že Švédové ji rozhodně nevymysleli. Navíc, prý ji ani nepoužívají a že ji v dnešní době ti blbci (bylo to trochu drsnější slovo...) používají jen jako skladiště. To mě rozhodně přesvědčilo. Navíc, podívejte se, jejich Volvo dnes patří Indům, Saab byl právě prodán Číňanům. To je nějaká národní hrdost? No, s Nokií to poslední dobou taky nevypadá zrovna nejlépe, takže se spojili s Billem a ve výrobě si vymění svá okna.

19/11. Je toto normální? Venku 7 stupňů, já v triku, roláku a větrovce a stejně jsem se zapotil.

Líná huba, holé neštěstí.

Následuje pár frází, které opravdu nejsou vymyšlené, a které se vám dost dobře mohou hodit:

1)      1583 – tuhatviisisataakahdeksankymmentäkolme (nekecám, fakt se to tak píše)

2)     Budeme si muset stěžovat vedoucímu na … - Meidän täytyy valittaa johtajalle … sta.

3)     Nechtěl jsem se vás dotknout – En tarkoittanut loukata sinua.

4)     Máte kde spát? – Onko sinulla yösijaa?

5)     Pozítří nebudu mít čas. – Ylihuomenna minulla ei ole aikaa.

6)     Lastenhoitohuone – Pokoj pro přebalování dětí.

7)     Myymälävarkaus on rikos. – Krádeže se trestají podle zákona.

8)   Netuším, jak se to tam dostalo. – Minulla ei ole mitään käsitystä, miten se on sinne joutunut.

Další větu jsem vybral v případě, že by náš pan prezident Václav Klaus jel do Finska, říkal jsem si, že by se mu to mohlo hodit, nechtěl bych být středem pozornosti po jeho návštěvě, takže:

9)     Můžete mi půjčit pero? – Voisinko lainata kynää?

10) O přestávce si můžeme dát pivo. – Otetaan oluet erätauolla.

19/11. Celý den pak vypadá, že už už už brzy bude slunko zapadat. 13:03.

Tyto věty jsem pečlivě vybral z publikace „Finština – konverzace se slovníkem a gramatikou“. Je vám doufám jasné, k čemu ta malá knížečka je. Zahodil jsem ji do kouta pokoje do skříně s letní výbavou a obojí v nejbližší době nevytáhnu. Slovník je k ničemu, nic z toho, co na mě Finové za celou dobu mluvili, jsem tam nenašel. Fráze jsou tak těžko použitelné, že jsem těch 10 vypsal jen jako parodii. Jak sama knížka na začátku říká, dobře se domluvíte i angličtinou. Proto fráze typu „Za tohle jídlo vám nezaplatím“ můžete hned vyřadit. Raději se naučte kiitos (díky), hei nebo terve (pozdrav při příchodu) nebo moikka/nähdään jako čau při odchodu. Uděláte tím Finům totiž daleko větší radost. A pokud to s finštinou myslíte vážně, pořiďte si perfektní finsko-anglickou učebnici From Start to Finnish od Leily White. V prvních 10 kapitolách totiž narazíte opravdu na to, co na vás Finové během prvních 3 týdnů vašeho pobytu budou chrlit.

19/11. Za domem pohrabáno. Může napadnout sníh.

Přemýšlel jsem, jak vás ještě více navnadit na další příspěvek, ve kterém se budu trochu "jazykově svlékat" a upřímnou zpovědí vám sdělím, jaké pocity mám při studiu finštiny. A tak mě napadla taková jednoduchá specifikace, něco jako různá stádia, kterými si právě procházím:

První měsíc jsem si myslel, že je finština jednoduchá. Hned na to přišel měsíc druhý. To jsem si uvědomil, jak je finština krásná. Učím se už třetí měsíc finsky a mám pocit, že ten jazyk je prostě šílený. Dostávám strach, že finština je jen pro vyvolené, a bojím se, že to zjistím hned v dalším stádiu, měsíci čtvrtém. Co bude v pátém měsíci nevím, připadám si jako bych se místo studia připravoval na zrod (porod?) něčeho velkého a bojím se, že pátý měsíc bude jednoduše peklo!

19/11. Tehdy jsem ještě netušil, že nás v neděli překvapí 7 stupňů pod nulou.

Bod mrazu. Den 62.

Nula od nuly pojde
Je to velmi symbolické. Jakoby matka příroda vyslyšela moje volání po řádné finské zimě, zrovna v den dvouměsíčního výročí mých podzimních prázdnin ve Finsku, teploměr pár hodin před slavnostním odpočítáváním ukazuje chladnou, ale přesnou nulu. Přeběhne mi mráz po zádech a na chvíli se pozastavím nad tím, jestli nedostávám zpětnou vazbu a nemám tu nulu na teploměru chápat jako výsledek mé skoro-čtvrtletní práce: "Ty nulo!" Od mého spolubydlícího jsem to během studií slýchával dost často, ale upřímně, kde jsou ty časy, kdy toto zvolání mělo motivační efekt. Spolubydlícího jsem se od třetího ročníku naučil správně ignorovat a tak to slýchával spíše on ode mne, když stál u plotny a pokoušel se něco uvařit.

Nebylo to dnes poprvé, kdy mrazík provokoval. Fotografie ze 14. října.

Proč tedy zpytuji svědomí zrovna dnes, 9. listopadu? Přesně v čase zveřejnění (pouze náhoda, nehledejte v tom nic dalšího) to jsou dva měsíce, kdy jsem do Finska přicestoval. Přesněji, kdy jsem se sem do Ähtäri přistěhoval. Pozor, jsme v časovém pásmu Helsinki, tedy GMT+2, proto je to mých 23:30, ale vašich 22:30. Dva měsíce prázdnin se ani nezdají býti šestinou roku, která při předpokladu dožití se šedesáti let je jednou stodvacetinou života. No, taky možná proto, že jednou stodvacetinou nejsou. Nikdo kromě mého táty jste si nevšimli, že to mám špatně? (>taky proto jsem asi šel nakonec studovat jazyky...). Zvolání Je to moc nebo málo? by nebylo tou nejlepší otázkou, kterou si člověk může položit. Co se tedy dá a nedá za dva měsíce na finském venkově stihnout?

9. říjen: ve Finsku není příliš mnoho míst, odkud máte na krajinu výhled. Pohled na město Seinäjoki z místní lyžarské sjezdovky, která je vlastně hromadou sutiny: uměle navozený kopec všeho možného.

Jeden z mála slunečných podzimních dnů, 14. říjen.

Desatero expatriota

1. 22 kapitol učebnice From Start to Finnish, což je 115 stran gramatiky, slovíček, rozhovorů, frází a sekcí k procvičování.
2. Pár příspěvků do cestovatelsko-národopisného blogu Nasever!.
3. Posekání trávy před zimou, hrabání listí kolem domu, záleží však na velikosti vašeho pozemku. V mém případě nejsem zatím ani v polovině.
4. Pár výletů na kole i bez něj do okolí, lehký průzkum terénu, kdy si většinou oblíbíte své trasy a dál se vám nikdy nechce.
5. Výlety do okolních i vzdálených měst: Seinäjoki, Alavus, Jyväskylä, Mikkeli, Keuruu, Lappeenranta, Imatra.
6. Několik uvařených obědů, pár úklidů v domě a kolem počítače kdy už ze samotného laptopu čouhal jen monitor a klávesnice byla utopená v nepořádku...
7. Pravidelné denní vybírání poštovní schránky.
8. Udržování se v kondici a fyzická příprava na krutou zimu.
9. Několik účastí na různých společensko-kulturních akcích v místním klubu B52.
10. Integrace mezi místní obyvatelstvo, několik krátkých střetnutí s lidskými bytostmi, které nemluví anglicky.

25. října, Seinäjoki. 100% finská fotka pořízená v hospodě Hospoda Korbel,
kde vám natočí Budvar nebo Kozla.

Je toho samozřejmě víc, co se stihnout dá, zmíněné desatero je jen sondou toho, co každý správný přistěhovalec dělá. Tady je asi to správné místo zmínit slovo práce, protože je to nejoblíbenější téma všech těch, se kterými se budete i nadále po vaší dobrovolné expatriaci digitálně stýkat. Každý k tomu má samozřejmě jiný přístup a tak se s některými z vašich přátel tohoto tématu dotknete, v některých rozhovorech se práce stane ústředním a vlastně i prakticky jediným tématem. Tak se stane, že sedím v místnosti, snažím se o zábavně-naučnou sebereflexi, tedy jakousi inventuru produkce, a říkám si, jestli mi něco uteklo, utíká anebo jestli mi něco utéct může.

16. října, Ähtäri: zápas domácích s hostujícím napůl švédským týmem,
hala je kousek za městem.

Komu se nelení, tomu se zelení

Mého kamaráda jeho předchozí práce nerozvíjela, nenaplňovala jeho představy o práci a maximálním možném rozvoji osobnosti (jak říká pan psycholog Svoboda), tak se rozhodl kývnout na nabídku jedné nejmenované banky a v moravskoslezském pohraničí skočil po hlavě do nové práce v bankovním sektoru. Kanceláře se v době jeho nástupu do práce ještě opravovaly, takže dny trávil předpracovním odpočinkem doma. Jenže pak mu jeho banka řekla, že se věci změnily, že stěhuje svou pobočku do Polska. To dnes tak nejen banky dělají, že se jednoduše relokují, zaměstnanci pak mohou zůstat doma bez práce anebo se stěhovat jako kočovní indiáni. Tak to dnes chodí. A tak měl kamarád zase o jedno dilema navíc: zůstat bez práce anebo se podívat, jak věci fungují v Polsku. Jelikož je to velmi bystrý, inteligentní, mladý a flexibilní muž, nemá co ztratit. Šel do toho po hlavě a odjel do Polska. Dovedete si představit, že věci v Polsku nefungují zdaleka tak dobře jako v Česku, takže starosti se na něj vyvalily. Ale nelituje toho dodnes, je to přeci výzva a přinejmenším zjistil, jak věci fungují. Tedy, v jeho případě banky.

27. října, vlakové nádraží. Budova zavřená, žádná čekárna, žádná obsluha. 

Mě severní vítr ze zamořené Ostravy odfoukal sem, na sever, do Finska. Ten vítr byl vlastně vichřicí, a ta je, jak jistě víte, ženského rodu. Stejně jako můj kamarád, věřil jsem tomu, že jsem dostatečně mladý na to, abych nepatrnou zeměpisnou a kulturně-jazykovou změnou prošel díky své totální flexibilitě rychle a úspěšně. I tak jsme ale protipóly v tom, co děláme. Já jemu závidím jeho kariéru, on mně závidí moji pracovní volnost a neposledně pohodu, kterou on v práci rozhodně nemá. Já jsem bez příjmů, sedím na židli a hledám si práci, on má práce nad hlavu a navíc k tomu ještě ani nebydlí doma. Takže si oba dva navzájem závidíme, ale ani jeden z nás by si to vyměnit nejspíš nechtěl: v mém životopise bude po ukončení studia na univerzitě jedna velká bezkariérní díra, která ne vždy může působit věrohodně. Jeho životopis je správně uhlazený business man, který je v jednom kuse a upsal se peklu na dalších dvacet let. Obrazně, samozřejmě. A tak si říkám..., co mi vlastně uteklo? Své odvody do penzijního systému neodvádím a myslím, že to žádná velká katastrofa nebude, zdravotní pojištění si platím jako Osoba bez zdanitelných příjmů. Pokud budu počítat průměrnou mzdu, která ve 2. čtvrtletí činila 23 984 (zdroj: www.kurzy.cz), utekla mi tedy do dnešního dne maximálně částka 47 968 a to ani ne, protože bych nejspíš jako absolvent průměrnou mzdu neměl. To jsou mé ztráty za dva měsíce, zároveň je to pouze o trochu více než dvoutýdenní tabulkový plat finského učitele. Můj diplom tu sice nikdo neuzná, ale... to je další věc.

29. října: Jeden z tisíce pohledů na jedno z tisíce jezer.

Chceš-li mír, připravuj válku

Většinou slyším komentáře typu "Teda, ty sis to tam ale dobře zařídil ... Prosím tě, co ty tam celé ty dny děláš? ... Ty se tam musíš ale dobře nudit" a další. Poslední měsíc utekl jako voda, nebylo dne, kdybych se nudil. Vlastně jen stále přemýšlím, co dělat dříve a co odložit na později, jestli sedět potopený do finské gramatické Koskenkorvy anebo se nalévat anglickým čajem o páté, to proto, aby mi něco z mých anglických státnic zůstalo v hlavě k použití. Po dvou měsících tak začínám rozumět významu písní finských interpretů, ve zprávách se dovtípím, co se zase v Řecku stalo, v rádiu pak občas pochytím něco z vtipných komentářů. Jak jsem před dvěma dny zjistil, má finština ještě není připravena na Waltariho dílo Egypťan Sinuhet. Podle přebalu knihy jsem zjistil, že to je dost dobrá knížka, proto si na ni raději ještě počkám a nebudu si dojem kazit nějakou překladovou verzí.

29. října: Nikdy necestuje odpoledne na západ, slunko začnete
nesnášet celkem rychle

Protože chci mír, přeskočil jsem přípravy na válku a rovnou jsem začal bojovat. S jazykem, jak jinak. Je pravda, že mám zcela výjimečnou pozici: jsem chlap v zástěře na mateřské bez dítěte, který je den co den doma, takže mám na svá studia finštiny moře času. Jinak to ale nejde. Pokud byste se chtěli jazyk učit jednou týdně 60 minut, tak to si po roce studií koupíte možná tak čokoládu. Mám také nadopovanou pozici díky tomu, že jsem se předchozích 6 let v jazycích prohrabával, více či méně úspěšně - v případě francouzštiny tedy totálně neúspěšně, tímto zdravím na Paseky do Eposu a smekám. Ačkoli univerzitní studia nebyla z daleka úžasná, jakýsi přínos to mělo.

Když se fotí před zrcadlem holky, proč bych nemohl já.
7. listopadu po práci s Kaiem.

Buďte samouci, nečekejte, až vás naučí život

Co mě čeká dál? Další měsíc do příštího výročí budu prožívat s nadějí, že mi třeba konečně pozitivně odepíší z Fiskars a mé měsíční pohyby na účtu se přehoupnou zpět do černých čísel. Čeká mě další měsíc studia a opakování toho, co se vytratilo už na začátku října. Stále mám 18 kapitol před sebou a plán překonat první jazykovou krizi a dostat se z úrovně A2 na B1. To vše a mnohem více bude mou prací v dalším měsíci, během kterého v mých odpočinkových časech 
budu opět usedávat k počítači a věnovat se své mateřštině, která je teď až na třetí koleji, navíc kusé. Kdybych náhodou ihned nereagoval na váš e-mail, tak se nezlobte, ale právě se někde nudím. 

Kai dělá drobné kosmetické úpravy před natíráním stolu.

Během tohoto podzimu jsem toho zažil tolik, že kdybych si mohl vybrat mezi 48 tisíci a nezaměstnaným podzimem, dal bych bez váhání rovnou stovku hlasů podzimu. Samozřejmě, že to takhle nejde dělat do nekonečna, bez práce přeci nejsou koláče stejně tak jako bez finského jazyka ve Finsku není práce.

Dnes, 9. listopadu 2011. Konečně se udělalo hezky, tak jsem se s vámi chtěl o moji radost podělit.

Ty dva měsíce by měly být jednou třistašedesátinou života při dožití se 60 let. To je jako jeden stupeň, to je zajímavé. Ale jelikož si tím nejsem jistý, hodil jsem to až sem na konec.


Změny provedeny 13. listopadu, 20:29 (HEL, GMT+2)

ČR v EU? Vážně?

E-U? E-CO?

Na první pohled je to jednoduché. Pocházíte z České republiky, která sice není jedním ze zakládajících členských států utopie nesoucí označení EU, nicméně již delší dobu je tento stát v povědomí jako plnohodnotný člen, na rozdíl od Bulharska nebo Rumunska. Takže není co řešit, nebo ano... ?

Savonlinna. Asi sto metrů odtud je pracovní úřad Työ- ja elinkeinotoimisto, opačným směrem než se dívá objektiv.

Buďte si jistí, že je co řešit. Myslíte si, že vybalíte na úředníky pas a budete se přitom pyšnit tím, že jste Euroobčan? Správně, máte na to nárok, je to vaše právo! Vůbec si nepřipouštíte možnost, že by se vás někdo ptal, kde že to Česko je, jestli je to hned vpravo od Káhiry, jak by se vám ve Státech mohlo stát. Že by se dokonce někdo snažil evropskou Prahu vyloučit z týmu a nastaly problémy v tom, že by snad někdo členství zpochybňoval? Ano, i to se může stát. Dokonce v zemi jako je Finsko.

Západ slunce, 16. září, cesta Kaijantie, pohled ze zatáčky za "ekofarmou" Gaia.

Nechval dne před večerem.

Proč jsme se na finský "pracák" vlastně vydali? Dejme tomu, že jsme čerství absolventi a tak nějak nás láká vydat se za hranice a zkusit štěstí jinde než doma. Mě do Finska navíc přitáhly citové vazby, na(ne?)štěstí. Říkáte si, domů do vlasti se člověk vždycky může vrátit, když ho náhodou zahraničí odkopne anebo když ztroskotá jeho snaha naučit se jazyku dané země. Máme před sebou brožurku "Working in Finland" a tak ji otevřeme, abychom se podívali. Je to publikace zaštítěná Ministerstvem práce a hospodářství, takže jí věříte. Věříte přece i svému ministru financí, no ne?!

Probíráte se stránkami publikace a zjišťujete, že Finsko vás vlastně ani nebude brát jako cizince, že je ochotné vás zaintegrovat. Co ochotné, ono vás chce, čeká na vás! Potřebuje vás! Říkáte si, jestli to opravdu myslí upřímně ... aby to nebyla nějaká Bémovina! Finsko je totiž země, která se má právě teď někdy - myslím, že to bylo minulé úterý - nacházet v době, kdy generace baby-boom bude odcházet do penze (která tady naštěstí funguje), takže bude poptávka po pracovní síle! Dozvídáte se, že se očekává dosti pracovních nabídek ve zdravotnictví, sociálním sektoru stejně tak jako ve službách každodenního života a v byznysu. Finsko údajně také potřebuje nové podnikatele. No néééééé, jedu tam!

Pohled na řeku z cesty Pihlajavedentie, kousek vlevo se buduje elektrárna.
Za stromy je pak schované jezero Ouluvesi.

I tak je ale dobré začít hledat práci ještě před odjezdem. Na všechno dnes máme evropské rady, agentury a zkoumání barvy oblohy a banánů, tisíce kanceláří a poradců, kteří se specializují tak nějak na Evropu, a to celou, až po Kamčatku. Takže zabrousíte na portál EURES, zjistíte, že zrovna ve vašem sektoru nikoho nehledají, a tak se rozhodnete odejet. Upřímně, dokud tady nejste fyzicky, nemáte šanci se něco rozumného dozvědět a narazit na tipy a nabídky. Ve Finsku můžete strávit 3 měsíce hledáním práce, nemusíte se nikde registrovat, takže fajn - dva roky prázdnin začínají, říkáte si. Po tuto dobu můžete z vaší země pobírat podporu v nezaměstnanosti, existuje na to nějaký formulář E303. Škoda jen, že v našem případě - v případě Česka - z toho nic nevytřískáte. Po třech měsících se musíte zaregistrovat.

Ta stejná řeka - Inhanjoki - joki v překladu "řeka", Inhan je nedaleká
průmyslová zóna, kde také sídlí Fiskars - oddělení Buster, výroba lodí.

Co když se ale chci zaregistrovat hned na začátku? Fajn, Finsko se mi líbí, chci tady zůstat déle než jen měsíc či letní prázdniny, takže hned po příjezdu se chci nahlásit jako Evropan, který se právě přestěhoval. Teď teprve začíná to správné "tóčo". Zavoláte na pracovní úřad, který je od vašeho domu 80 kilometrů daleko. Pardon, zavoláte na pracovní úřad, se kterým se vůbec vyplatí vyjednávat, místní pobočky "prýý" stejně nic neví, takže je dobré si zavolat do nějakého okresního města, přinejmenším. Pak voláte na místní policejní stanici, která je pouze 45 kilometrů vzdálená (opravdu, je to ta nejbližší policejní stanice, tady se nic neděje, tak na co policie...) a dozvíte se, že musíte počkat 3 měsíce, pak se prý můžete zaregistrovat. Otevřete znovu brožuru, kde se sice píše, že 3 měsíce můžete bez registrace ve Finsku pracovat či práci hledat, nikde se však nepíše, že se nemůžete zaregistrovat hned po příjezdu. Navíc se tam píše, že pokud jste "job seeker" neboli "hledač práce", máte se zaregistrovat ihned po příjezdu. Tak,... co tedy? Modrou pilulku nebo červenou? Která pravda je pravdivější?

Stále září, procházka kolem řeky Inhanjoki. Poštovní schránky nemáte
přímo u domu, takže si pro poštu musíte chodit ... nebo někdy i dojíždět.

A pak si uvědomíte, že začala ta pravá válka, válka s úřady. Začnete si doma hrát na agenta FBI a začnete kreslit grafy a schémata, jelikož se snažíte o 106 pochopit, jak se tady máte zapsat mezi zdejší. Pokud si myslíte, že Finsko je neschopné, jste na omylu! Tohle je cílená, propracovaná strategie, která má za úkol odhalit plané poplachy a krátkodobé vzplanutí vášně, kterou cítíte k finské kultuře. Tato válka úřadů má za úkol zjistit, jestli chcete za své místo, potažmo vaše bonusy jako je podpora v nezaměstnanosti a přídavky, bojovat. Takže začnete trávit hodiny na internetu, pročítat strohé anglické a informacemi zahlcené finské verze internetových stránek různých úřadů. Zjišťujete, že tato složitost není obrazem neschopnosti finského aparátu nýbrž totální propracovanosti. Jste Evropan, občan EU státu, takže to máte navíc o hodně jednodušší než imigrant mající původ zvenčí EU.

Pohled na odpočívadlo u cestu Pihlajavedentie, řeka Inhanjoki, 17. září.

Úřednice na brigádě

Můj první styk s finskými úřady nastal 21. června 2010. Toto se odehrálo ještě dávno předtím, než Riitta v září obvolala místní úřady a zjistila, že se postupuje zcela odlišně než jak uvádí brožurka Working in Finland. Malá retrospektiva, flahsback!

Projížděli jsme, po dvou týdnech strávených kdesi uprostřed Finska na venkově, konečně pořádným městem (které již mimochodem znáte!) a tak jsem se na to předem pěkně nachystal. Savonlinna. Načetl jsem si nějaké informace a chtěl jsem se zeptat na několik věcí, které má brožura neřešila. O další 3 měsíce později se dovídám, že brožura je celkem ulhaná, takže jí už vůbec nevěřím. Musím vás upozornit, je opravdu dobré mít s sebou po ruce finského kamaráda či kamarádku. Sice se všude ve Finsku celkem obstojně domluvíte anglicky, ale přeci jen nejsme v Helsinkách, tak by to nemuselo jít úplně hladce. Se mnou byla Lilla, tak jsem měl překladatele, navíc jsme byli odesláni za někým, kdo má na starosti cizince. Takže si hned řeknete: "Fajn, tak to bude v angličtině". Bohužel, musím vás zklamat. Svět neběží tak, jak se píše na prospektech, bílá v televizi je většinou o něco víc bělejší než v praxi, a váš parfém vám taky nezaručí pozornost okolí na ulici. Buďme realisti.

17. září: Je to všude stejné. Zákazy se porušují,...
pravidla se nedodržují. Je ale sobota, takže nám
nehrozí žádná pokuta, stavba je prázdná.

Vkročil jsem do kanceláře, finsky pozdravil a zeptal se, jestli mluví paní anglicky. To vše jsem již zvládl ve finštině. Měl jsem asi tak dobrý přízvuk, že si myslela, že se s ní chci bavit i nadále finsky a informaci o angličtině tedy zcela ignorovala. Odpověděla znovu finsky, že ano, že trochu anglicky mluví. A pokračovala dál ve finštině. Taky dobrý... řekl jsem si. No, hlavně, že má na starosti cizince. Jelikož ale anglicky rozuměla, spustil jsem na ni a popsal ji celý můj případ. To nejlepší se teprve chystalo, její 5-minutové pochybování! "Česko je už opravdu v Evropské Unii?" zeptala se mně a podívala se na mě, jakoby ze mě chtěla dostat odpověď "Ne, není, jenom jsem si dělal srandu" ... nebo něco podobného. Pak začala skenovat můj pas zleva doprava, podívala se na mě, pak na pas, na mě, na pas... pak udělala "hm..." ... pak řekla znovu "Opravdu?". Měla takový výraz jako prodavačka, která vás podezřívá, že někde máte schované žvýkačky v kapse a chcete je pronést ven. To byl první moment, kdy jsem byl trošku zklamán. Ale jenom trošku. Tato příhoda o to více pak rozčílila ostatní Finy se kterými jsem se bavil. Nemohli této příhodě uvěřit a říkali, že je na podání stížnosti, že to je zcela nepřípustné.

Paní byla ale brigádnice, takže to dnes docela i chápu. I tu nevědomost a nedůvěru. Já bych taky neskákal radostí kdybych byl Fin a tlačili by se mi do státu Evropani od Černého moře. Paní brigádnice zavolala přítelkyni na telefonu, jako to dělali Milionáři u Čecha. Dnes s odstupem času vím, že mi tehdy poskytla správné informace ačkoli jsem to tehdy nechápal, protože to bylo zcela v rozporu s brožurou, kterou jsem již zmínil. Jak na to?

16. září, Kaiantie, pohled na jahodovou plantáž na horizontu vpravo.

Neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil.

Takže se jde skákat! Jaké překážky vás čekají?

• www.migri.fi

Maahanmuuttovirasto - Finské imigrační centrum. Na této stránce jste zaskočeni výběrem jazyků, trocha informací je v ruštině, francouzštině, albánštině, arabštině,  portugalštině, somláštině, kurdštině. Jste ihned odkázáni na další internetovou stránku...

• www.infopankki.fi

Zde se píše zhruba toto: "Internetové stránky Info Banka obsahují důležité základní informace pro imigranty ohledně fungování společnosti a příležitostí ve Finsku."

The pages of Info Bank contain important basic information for immigrants on the functioning of society and opportunities in Finland.   

Tam se jazykovými verzemi vůbec nešetřilo: finština, švédština, angličtina, estonština, francouzština, ruština, somálština, srbochorvatština, turečtina, španělština, albánština, arabština, perština, čínština a kurdština. V zápatí stránky máte možnost vybrat si opět jeden ze tří odkazů, jeden směřuje na stránku ESF tedy Evropského sociálního fondu (jméno hádám pouze z překladu). Takže další stránka k pročtení... a další a další...

• www.rakennerahastot.fi
• www.poliisi.fi
• www.mol.fi
• www.kela.fi
• www.maistraati.fi

... takže nakonec strávíte celý týden skákáním ze stránky na stránku, připadáte si jako klokan, menisky odvařené. A informace? Co z toho? Nic!

Vše zlé je na něco dobré

Můj styk s úřady číslo dvě se odehrál v městě Seinäjoki, opět jsme měli shodou okolností cestu do tohoto města, tak jsem se OPĚT řádně nachystal. Jsem tady ve Finsku skoro už dva měsíce, tak si říkám, že by mě mohli zaregistrovat už teď. Přijíždíme k budově, kde kromě policie sídlí dalších několik úřadů a agentur, vcházíme dovnitř, luštíme popisky na zdi a vybíráme to správné oddělené. I tentokrát je se mnou Lilla, takže pokud bude nutné překládat, pokud paní úřednice bude sice poslouchat anglicky ale odpovídat finsky, mám opět překladatelku. Ze strojku vyjíždí lístek Welcome 203, Foreign Affairs, já se dívám na displej, kde je napsané číslo ... 37! Hah ... ??? ... doufám, že ta číselná řada není souvislá, to bych na řadu přišel nejspíš tak na Sv. Mikuláše! Asi po půl hodině na displeji naskakuje třímístné číslo a já radostí poskočím, stejně tak mi nervozitou poskočilo srdce.

Občas slunce zajde. Tím ale den nekončí.
Se mnou to budou mít úřady ještě těžké... hehehe!

V kanceláři se krátce finsky představuji a ptám se, jestli bychom mohli komunikovat v angličtině. Paní říká, že umí trochu, nakonec je ale komunikace v anglickém jazyce zcela bezproblémová. Ukazuji jiísvé dokumenty, podrobnosti o pobytu ve Finsku, vyplněný formulář k přihlášení pobytu v Ähtäri. Když jsem se ráno vypravoval na policejní stanici, vůbec jsem nečekal, že se dozvím něco nového. Jelikož je to zcela šokující, nebudu to ani dávat do vět, jenom to hodím do bodů. Bude to tak myslím jednodušší pro mě  a pro vás pochopitelnější. Prosím, až se dočtete konce, nesmějte se, kroutit hlavou povoleno!

1. Přechodná doba během které zde můžete trávit své "dva-roky-prázdnin" není 3 měsíce, ... "je to vlastně víc, je to 4 až 5 měsíců". Tato informace je jako pytlík soli do řezné rány, říkám si, jak jako 4 "až" 5? To je jako v receptu uběhni 10 nebo 20 kilometrů...
2. Povolení k pobytu nebo přihlášení pobytu je možné jen tehdy, pokud zde máte práci, manžela/manželku nebo jste studentem/studentkou.
3. Znovu si opakuji, proč jsem přišel na policii s formulářem: potřebuji přihlášení pobytu proto, abych mohl dostat potvrzení z magistrátu a s tím pak šel na pracovní úřad. Tam bych totiž měl právo na svůj integrační plán, různé možnosti dalšího dovzdělávání, rekvalifikačních kurzů a dalšího.
4. Takže jak tedy? Ukazuji paní úřednici brožuru a čtu jí, co je v ní napsáno pro mě jako uchazeče o práci: "EU/EEA občan a jeho rodina má právo být registrován jako uchazeč o zaměstnání. Registrovaní uchazeči o práci mají právo na služby spojené s hledáním práce. Nezaměstnaní uchazeči o práci mají právo na vytvoření plánu hledání práce, integrační plán stejně tak jako podporu v nezaměstnanosti." To je samozřejmě v AJ, pro vás přeložil (c) marty!  
5. Paní úřednice říká, že to tak je, ale že mě zaregistrovat mohou teprve tehdy, pokud mám tady manželku, jsem studentem nebo mám práci. Tedy, ne všechno dohromady, stačí jedna z podmínek.
6. Říkám, že je to teda pěkně začarované, proč bych se tedy registroval na úřad práce když už práci mám? Nebo naopak? Jediná podmínka, jak se dostat na úřad práce je mít práci? Cože?!

Najednou se mi vybavuje celá byrokracie v německé Koblenzi, kterou jsme absolvovali jako Erasmus studenti. Tehdy jsme potřebovali bankovní účet na to, abychom se zaregistrovali ve škole, ale škola po nás chtěla dokument z banky říkající, že v ní máme bankovní účet. Nejjednodušší si založit banku a sám sobě si otevřít účet, ve finském případě založit si firmu, zaměstnat se, zajít na policajty, vypsat konkurz další středu a jít na pracák najít si opravdovou práci. Bylo to něco podobného a vlastně ani nevím, jak jsme to tehdy vyřešili.

Pihlajavedentie, křižovatka za zády (Inhan < > Kaiantie),
vpravo autobusová zastávka, výjimečně je u cesty budka.
Na kopečku je servis Jari Ruha, soused.

Co dál? Pokud se ocitnete v podobné situaci, nezbývá vám nic jiného než ve Finsku začít studovat, dostat práci nebo ... oženit se! Poslední volba je vzhledem k povaze celé věci poněkud šílená a nevím, kolik lidí by bylo ochotných podniknout něco takového jen proto, aby se dostali na úřad práce. Hlavně, pokud na to chlapi máte žaludek a budete to takhle zkoušet na vaši slečnu, nezapomeňte, že pokud nebude žádost o ruku dostatečně romantická, neklapne to! Vůbec nezmiňujte nějaké povolení k pobytu nebo policajty ... říkám to z vlastní zkušenosti (hahaha).


Phe, nějaký úřad práce... jestli něco rozloží EU, pak to nebude ani řecké tsatsiki ani italská Lavazza, ale Česko v samém srdci Evropy! Nevzdám se jen tak, takže o to více sedím na finštinou, aby se mi podařilo sehnat práci. Je dobré mít hodně kontaktů a známých, protože víc hlav víc ví. A vyznat se v okolí většinou nějaký čas zabere.