Kudy na sever?

Jako vždy, každá tvá důležitá cesta začíná pečlivou přípravou na cestu, balením a odjezdem, případně odletem. Nejdůležitější bývá však rozhodnutí, kudy a jak se tam chceš dostat. Začnu tedy pečlivou přípravou.

Příprava a balení

Postupně tak, jak se blížil den odjezdu, jsem si dělal seznam a připisoval věci, které bych si měl vzít a které bych opravdu neměl nechat doma. Seznam narůstal spolu s pocitem, že to jistě všechno nemohu přesunout v jednom odbaveném a jednom příručním zavazadle. Po pár diskuzích s Lillou jsem vyřadil na její rady například zimní boty: bylo mi řečeno, že pokud budu chtít jít do lesa, stejně mi nepomohou a pokud pojedu do města, sníh je odklizen natolik, že si můžu vykračovat v teniskách. Takže jsem ze seznamu vyškrtnul zimní boty a připsal zimní bundu. Podle Lilly to však vůbec není zimní bunda a klidně jsem ji mohl nechat doma, prý je to podzimní bunda. Přihodil jsem čepici, rukavice a šálu - ty snad budou všude stejné. 

Ve Finsku na mě čekaly sibiřky (villasukat), takže jsem nabalil celkem základní sadu oblečení. Tedy zimního. Pár trik, dvoje kalhoty, tepláky na doma a neposledně – brusle. Lilla řekla, že pokud si budu brát něco, co bude užitečné, pak jsou to brusle! Do příručního zavazadla jsem je brát nechtěl, vsadím se, že by bezpečnostní kontrole docela vadily: s tím ostřím bych mohl i někoho ohrozit. Dalším velkým zavazadlem byly gumáky, které jsem vezl jako dárek pro Lillu. Tedy gumáky, spíše taková gumová, modrá, vysoce elegantní a módní obuv (údajně nevhodná do příliš mokrého prostředí, což je u gumáků trochu nevýhoda). 

Najednou bylo zavazadlo téměř zaplněné a na váze jsem zjistil dokonce překročení limitu dvaceti kil o necelé jedno kilo, takže balení tím momentem skončilo, vyhodil jsem ještě pár těžších věcí a za pomoci táty jsme dorovnali terén a přidali kalendář Alfonse Muchy. Zbylé body na seznamu věcí jsem odškrtal i když v kufru nebyly, jen pro pocit. Do ručního zavazadla s limitem 8 kilogramů na konci dne přišel notebook, pár drobností a dokumenty. I tak byla taška opět jeden kilogram nad limitem.

Příprava a odlet

Již dlouho před odletem jsem po pečlivém vybírání koupil letenku. Chtěl jsem letět blíže k Ähtäri, kde budu bydlet, tak jsem zadal do vyhledávání letiště Tampere. Jelikož letiště TMP je tak trochu regionálního významu, můžete využít služeb právě různých regionálních společností, které toto místo obsluhují. Do Tampere se dostaneš s Finnair, SAS, AirBaltic a dokonce i s Lufthansou. Do Helsinek pak pravidelně lítá z Prahy ČSA, Austrian Airlines z Vídně i další již zmíněné společnosti z dalších různých míst. Minule mě zpáteční letenka vyšla s ČSA na něco málo přes 6 tisíc. Limity jsou oproti AirBaltic Ekonomická třída (8+ 20kg) o něco vyšší: 10 + 23 kg, opět samozřejmě Ekonomy Class. Tentokráte jsem kupoval jednosměrnou letenku, hledal jsem na www.královna.cz (vlastněno Student Agency, takže dostaneš ty stejné výsledky jako na studentagency.cz) a www.letuska.cz. AirBaltic mě vyšel na zhruba 2500 korun. Ale pozor, jsou to opět výhodné ceny a speciální knihovací třídy (nějaký letecký termín, knihovací třídy jsou vlastně různé kategorie, podle nich je v letence obsažen různý servis, podmínky pro změny jména na letence, přebookování na jiný den, odlišné storno podmínky atd.), takže v této ceně nebyly zavazadla. I tak, po zaplacení zavazadel 20 eur za zavazadlo a let, byla letenka výhodná. Ceny se dosti mění, v závisloti také na tom, kdy letenku kupuješ a kdy odlétáš. Pozor, přesedáš-li například jako já v Rize, tak jsou to dva lety, dvě různé čísla letu, takže dvakrát zaplacený poplatek za odbavené zavazadlo!

Po zjištění váhových limitů u společnosti AirBaltic jsem byl o to více zděšen, když jsem se měl na celou zimu sbalit do limitu 20 + 8 kilogramů. Standardně bývá 10 kilogramů, tedy aspoň s normálními leteckými společnostmi, a odbavené zavazadlo 23 kilogramů, jak už jsem uvedl u ČSA. Jak se později ukázalo, AirBaltic se tváří jako polostátní letuška na úrovni, ale je to takový, dovolím si použít anglický výraz zavedený v automobilovém průmyslu, crossover (takový někdo na pomezí) mezi low-costem (nízkonákladovou společností) a polostátní firmou na úrovni (ČSA, Austrian Airlines).

Poslední kontrola, nezapomeň na nebezpečné předměty v příručním zavazadle jako jsou spreje, gely, tekutiny, vše maximálně do objemu 100ml a sbalené v průhledném uzavíratelném sáčku o maximálním objemu 1 litr. Pas, dokumenty nejlépe u sebe, kdyby se ti letecká společnost rozhodla ztratil kufr, něco málo finančních prostředků, neposledně tedy MasterCard, protože ta ti dokáže zařídit úplně vše, tedy aspoň v televizi... a jede se.

Kudy na sever?

Vyber si. Zapomněl jsem zmínit možnost přesunout se na sever autem. Upřímně, jednou bych tuto cestu chtěl podniknout: nejkratší varianta, kterou mi Google Maps navrhnul je varianta E67, tedy cesta přes Katowice, Warsawa, potom na Kaunas, vpravo kolem Rigy, podél vody furt nahoru přes Estonsko do Tallinn, odkud nejlépe vzít nějakou tu bárku (Silje Lines ve spolupráci s Tallink), Helsinki, Tampere. Celá tato sranda bude trvat podle Googlu asi 1 den a 3 hodiny, náklady na palivo Google spočítal na 5,899 Kč. Nevím ale, kde přesně bral benzín (že by Benzina na Příluku a její prémiový benzín Verva?) a ani nevím, čím náš milovaný Google jel, takže je dost možné, že to v praxi bude více či méně, podle toho jak lehkou nohu na plynu máš a jak dokážeš u řízení myslet. Nicméně ten den, to chce mít v kufru plno řidičů a občas je tam zapojit do hry anebo si uprostřed někde zchrupnout. Nevím proč Google s touto myšlenkou hned nevyrukoval, ale dalo by se jet Německo na pobřeží, odkud jezdí loď přímo do Helsinek. Na sever by se nějak dojelo a pak může člověk spát.. moře... myslím, moře hodin na lodi.

Jak autem na sever? Podívejte se, jakou cestu by ti doporučil Google.

Pokud tedy nejsi opravdu zapřisáhlý dobrodruh nebo není tvým koníčkem trávit v autě celé dny, doporučuji letadlo, pečlivě vybrat přípoje na let, nejlépe si domluvit kamarády, kteří tě na letiště hodí a pak tě ve Finsku vyzvednou. Veřejná doprava ve Finsku večer končí celkem brzy, o víkendech se může stát, že do tvého vysněného místa po 6. hodině nic ale doslova nic nejede, takže by se mohlo stát, že budeš muset využít taxi služby nebo na letišti přenocovat. Bohužel, Finsko není Velká Británie, kam z každého druhého letiště pro práškovací letadla odlétají nízkonákladové společnosti za pár stovek. Navíc, jak sami Finové říkají,... "Finsko není pro každého!"

Dokumentovat, digitalizovat, archivovat

Jelikož jsem posedlý touhou vše dokumentovat, bylo nutné pořídit záznamové zařízení. Nechtěl jsem tady v neznámém prostředí zkoušet neznámé a tak jsem vše vyřešil před odjezdem.


Fotit či nefotit?
Ještě před pár lety byl digitální foťák výprask pro peněženku, dneska se položka dá přežít při zavedení úsporných opatření - inspirujte se vládou a budete mít každý na digiťák.


Podle čeho vybírat?
1) cena
2) objektiv aneb co vám tam nevleze (šířká záběru a světelnost), to tam prostě nemáte!
3) značka, pokud na ní trváte. Na trhový vlak naskočilo pár výrobců, jejichž výrobky mnohdy dohání a předhání dlouho uznávané symboly fotografického průmyslu a většinou je vždy předhání cenou.
4) co budete fotit, kdo jste (chcete opravdu tahat krosnu se zrcadlovkou nebo superzoomem, nebo chcete foťák šoupnout v obale do kapse v kalhotách?)


Koho se zeptat?
Můžete pátrat jako já, pročítat diskuze u vámi vytipovaných výrobků, ptát se prodejce, který vám odpoví "že by to fotoaparát měl umět". Vy si ale pak přečtete v návodu takovou větu, která informaci předanou prodejcem vyvrátí a tak víte zase kulové. Opravdu je lepší se sebrat a zajít si někam, kde vám přístroj vrazí do ruky a vy vlastně zjistíte, jestli vám v ruce sedí, jestli není příliš velký nebo malý. A hlavně uvidíte, jak moc si prodejce vymýšlí!


Pokud budete hledat konkrétní výrobky, určitě navštivte stránky www.nejlepsiceny.cz nebo www.heureka.cz. Pokud pak mohu doporučit obchod, pokud jste z Prahy, tak rozhodně www.fotoskoda.cz, kde obchodnici prodavane zbozi znaji jelikož ho testovali nebo minimalne zkouseli. Také se můžete stavit v www.megapixel.cz. První co uděláte, když navštívíte web, pročtěte si dotazy a diskuze. Většinou totiž všechny vaše dotazy zodpoví. Tedy, pokud se nezajímáte o novinku. V internetovém obchodě www.fotoexpert.cz mají sice nejlepší ceny, ale operátoři neví nic a obchodníci čtou manuály, kterým nerozumí... .


Všechny fotografie na tomto blogu jsou foceny fotoaparátem Sony DSC-WX1. Pokud se zatoulá fotka z jiného přístroje, bude uvedeno. Nikdy bych si Sony nekupoval, měl jsem pocit, že se hodně a zbytečně platí za značku. Dneska musím říct, že mě foťák neustále překvapuje a fotky z toho lezou nádherné - někdy je dobré prolomit ledy a zkusit.


Pokud je vaším snem stát se režisérem, nezoufejte. Většina foťáků točí HD, dejte si pozor na zoomování během natáčení. A pokud chcete Troška kvality, seženete i FULL HD!