Dorazil (mě) Kámoš!

3. prosince 2011. Ähtäri, Finsko.

Nadpis hovoří za vše. Nedělám si srandu. Závorku v nadpise ignorujte, jsem opravdu na dně. Teď se to k večeru zlepšilo, ale dlouhodobě je to pod psa. Vlastně pod soba! Proto jsem se konečně dokopal k dalšímu článku. Zažívám něco, co bych opravdu každému, kdo má pocit, že jeho život je nudný, vřele (vlastně ledově – jsme přece na severu) doporučil.

27. října. Jezero Peränne, jihozápadně od Ähtäri

Kde jsou nějaké zprávy o zimě? Nikde! Částečně za to může i můj táta. Volali jsme si onehdá na skypu a já mu říkal, že pěkně sněží a jak to dobře vypadá na zimu. Jediným problémem tehdy bylo, že mělo přijít citelné oteplení. Táta bere věci důsledně a tak mi posledně na skypu řekl, že jestli chci věrně sledovat vývoj počasí tady, měl bych článek tedy čistě hypoteticky smazat, pokud to tedy roztaje. Hm, takže je vám teď jasné, kde je článek o sněhu?

29. listopadu. Slunce kolem poledne, cesta Kukeenkyläntie.

Dorazil Kámoš...
Dalším důvodem, proč se už dlouho na mém blogu neobjevil nový článek, může již zmíněný Kámoš. Teď je to správné místo, abych vysvětlil, o co přesně se jedná: Kámoš je moje pracovní označení pro výraz kaamos, což se dá do češtiny celkem přímočaře přeložiti - jak by řekl pan kníže Karel - jako polární noc. První byste se mě asi zeptali, co to tady blábolím o polární noci, tu tady v těchto zeměpisných šířkách nemáme. To ne, ale již zmíněný kaamos se vztahuje i na následky člověka a reakci na nedostatek světla. Před týdnem jsem na skypu ještě s rodičemi vtipkoval o tom, jak se tady na jejich zimní deprese těším a … jak to tak vidím, změna je život a Kámoš je změna. Ve finštině slovo kaamos tedy označuje i (ne)veselé vedlejší účinky temna, které se v těchto dnech kolem finských podmáčených močálů hojně vyskytuje. Dovolte mi citovat z internetové encyklopedie:  http://cs.wikipedia.org/wiki/Polární_noc

29. října. Jezero Ouluvesi, asi 200 metrů od hlavní cesty 68, Ähtäri

 „Vliv absence světla na oblast polární noci. Době bez slunečního světla se přizpůsobuje i život v těchto oblastech (např. migrace některých živočichů), má dopady i na lidskou psychiku (solipsismus). Například cca 2/3 pracovníků polární stanice Amundsen-Scott během zimy odjíždí. Během polární noci nastávají optimální podmínky pro pozorování polární záře, jelikož ta není přesvícena slunečním světlem.“

Nevím, co přesně autor myslel hláškou, že se přizpůsobuje i život v těchto oblastech. Nejvíce mě urazilo to slovíčko se, jelikož se předzimní polární deprese právě týká i mne, takže se zrovna musím přizpůsobovat já! Jestli myslel to, že zkrátka musíte doma furt svítit, nebo že si venku bedminton prostě nepinknete, protože byste víc hledali míček jak doopravdy hráli? 

18. listopadu, 7:32. Tehdy se rozednívalo po 8. hodině, dnes je to až kolem 9. hodin

y

Nebo tím myslel autor to, že máte chuť to dnes (opět!) zabalit a zalézt zpátky do postele… ? A že má vliv i na lidskou psychiku? Skvělá hláška, asi jako bacha déšť je mokrý. Po posledním týdnu chápu i všechny severské notoriky i jednu nedaleko bydlící sousedku, která je neustále na šrot. Říkám jí Crazy Lady - vypadá tak, chová se tak. Dnes se tu stavila, první nám chtěla prodat svoje kresby, pak si od nás chtěla zavolat taxi... kámoš s ní taky pěkně cvičí. Minule u místní diskotéky dopíjela odložené lahve. Dnes je to poprvé, co mám chuť se jednoduše... opít! A že cca 2/3 pracovníků polární stanice během zimy odjíždí? Srabi! To si přece jako zodpovědní občané žijící na severu nemůžeme dovolit! Krize nekrize, Euro je mrtvo, ať žije Euro!

3. listopadu. Pár dnů v kuse tady bylo správně mlhavo.

Kámoš in Ingliš
Lépe je Kámoš popsaný na anglické verzi Wikipedie, která o polární noci hlásí toto:

„The period of polar night can trigger depression in some people. People who suffer from seasonal affective disorder are particularly susceptible to these conditions. The polar night may also be implicated in some instances of solipsism syndrome.“ Dále pak Wikipedie navazuje a dodává, že „Solipsism syndrome is, by extension, the overwhelming feeling that nothing is real, that all is a dream. Sufferers become lonely and detached from the world and eventually become completely indifferent.“

3. listopadu, louka a lesy za domem zahalené do mlhy.

Volně přeloženo pak znamená: Polární noc může vyvolat deprese, pokud máte deprese sezónního charakteru (např. každé úterý), tak se ještě více tyto stávající deprese vykývnou  (takže úterý a pátek) v těchto otřesných severských podmínkách. Také prý jaksi může Kámoš souviset se syndromem solipsismu, což je asi pocitově stejná situace jako když žena totálně vytočí muže a ten jen z posledních sil zařve „No to se mi snad jenom zdá?!“ Pokračuje to ještě správně filozofickým popisem, že je to ten uchvacující pocit, že nic není reálné a že všechno je jen sen (…že by pocit, který zažijete při řízení nového Citigoučka?). To mi opět vrhlo před oči obraz Ostravy, takový ten obyčejný den se špatnými rozptylovými podmínkami, centrum zahalené do neeko-mlhy a vidím sebe jak kráčím tou špinavou ulicí Reální na svou Alma Mater. To jsem taky dost často míval pocit, že se mi to snad jenom zdá. Wikipedia dodává, že majitel tohoto syndromu se pomalu ale jistě stává osamělým a odtrženým od světa a v poslední fázi absolutně netečným. No hurááá, konečně jsem přišel na to, co mi je! Takže nejsem líný, mám jenom Kámoše!

17. listopadu. Aspoň, že se občas podaří nějaký západ slunce, jako zpetření nudy.

Dělání dělání, všechny smutky zahání
Čím to začalo? No, vlastně si už ani nevzpomínám. Špatná paměť a zapomínání je totiž jedním z několika ukazatelů, jak si stanovit Kámošovu diagnózu. Dnes jsem se pořádně nadopoval vitamínem D, který vám tady v zimě rozhodně bude chybět – a vzpomněl jsem si, co že jsem to asi už týden chtěl udělat. Jooooo, napsat článěk na blog, takže potvrzuji – ztráta paměti, tak bacha na to.

30. listopadu. Sněhulák si dal "na hubu", iglu ještě stojí.

Co jsem to jenom chtěl…, jo už vím. Čím to začalo! Nejspíš asi trapným nácvikem na zimu, kdy nasněžilo asi 15 centimetrů nádherného sněhu první jakosti a za dalších 24 hodin začalo tát. Ale ne tak nějak slušně normálně, jak by mělo tát na konci listopadu ve Finsku. Opalovačka hadra, Kanáry se skoro potopily závistí – tady na severu prostě plus 7 stupňů, machrovačka ve velkém! Sněhulák do rána zkolaboval, spadnul doslova na hubu, tedy přímo na mrkev. Na rozdíl od sněhuláka, naše společně zbudované iglu bylo správně nadimenzováno na finské demoverze teplozimy, takže vydrželo skoro o čtyři dny déle. Sklep jsme s Lillou nekopali, takže teď je na místě iglu jenom správně podmočená základní bahno-deska. Chtěli jsme rychlé bydlení pro mladé - jak rychle jsme ho získali, tak rychle jsme ho ztratili.

30. listopadu. Taje, ... a myslím, že je to i vidět.

Nechej si poradit od Finů!
Už jsem myslel, že jsem ztracený, když v tom mi napsala Anniina. Komentovala můj status na facebooku, kde jsem si stěžoval, že zimní deprese udeřila. Hned místo pozdravu mi poslala nějaký odkaz, tak jsem kliknul. Pak jsem chvíli nechápal a pak jsem se začal zajímat a číst. Na první pohled to vypadá srandovně - svítící sluchátka? Cože to kdože to? Místo kapesní svítilny, svítilna do uší?

Kapesní svítilna EVO2: Ušní svítilna!

Nějaké účinky světlo zajisté má. Ale že si toho světla všímá přímo i mozek a že ho tělo nevnímá pouze očima, tak to jsem netušil. Měl bych přestat asi v tom případě nosit čepici, protože mi vrhá na mozek stín, hned jsem si řekl. Na internetových stránkách www.valkee.com jsem se dočetl, že světlo z toho přístroje jde ušima k mozku, přes kost pak na něj svítí a stimuluje jej. Tak jsem si říkal, blbá sluchátka, donesl jsem si z haly pořádnou kapesní svítilnu, která mimochodem běhá na stejný dvanáctivoltový akumulátor jako ruční vrtačka, a pěkně jsem si to začal tou halogenkou smažit kuželem světla na čelo. Po půl hodině nic, jenom jsem houby viděl, tak jsem uznal, že v tom Valkee přeci jen asi nějaká technologie bude. 

Zajímavé je, že na oficiálním webu to prodávají za 199 eur, na českém webu http://www.gadgeteshop.cz/zbozi/306/valkee-svetelna-terapie-do-kapsy/ to je za velmi podobných 7 777 korun českých, tedy o více jak 100 eur více (!!!). Že by poplatek za rozmražení?
 

Tenhle obrázek hlásí - poslouchejte světlo!

A kde na tuhle blbinku přišli? No samozřejmě, Oulu. Zhruba někde tam totiž začíná polární oblast, takže je jasné, čím se tam vědci na místní univerzitě posledních pár zim bavili. Věřím tomu, že na pokraji existence se vědci konečně semkli a vytvořili něco, co je legální, co vám nezničí játra, plíce nebo co vám nezakážou rodiče (např. sex) a přesto vás to udělá happy. Tady je odkaz, nic v češtině nebylo, takže tentokráte se podíváte  na holandskou reportáž. Holandština je navíc pohodový jazyk, taková srandovní chrochtací němčina, takže když se zaposloucháte, jádru věci porozumíte:

http://www.rtl.nl/xl/#/u/788cfdbc-0676-460d-bd25-ea6c660b072c/

Když jsem pak hledal více informací o Valkee, zjistil jsem, že i samotné marketingové oddělení jej nejspíš dost často používá. Valkee má celkem správný postup při propagaci tohoto produktu, takový lehce nad věcí s velkou dávkou humoru. Obrázek níže je narážkou na legendární Star Wars a zobrazuje Darth Vadera s přístrojem Valkee. Pod obrázkem zapůjčeným z firemní stránky Valkee na facebooku byl titulek "Umí Valkee pomoci opravdu každému?", čímž si Valkee jednoznačně upevňuje své postavení v boji proti temným silám (a finské potemnělé zimě).

Pro úplnost - a taky protože jsme už dlouho neprocvičovali finštinu - přidávám odkaz na oficiální video Valkee: http://www.youtube.com/watch?v=NFTWPnuabYs
 

A ještě jedno video, které je velmi názorné: ukazuje, že i Finové to umí rozjet!

http://www.youtube.com/watch?v=cBuv7vn7ylQ&feature=related

www.valkee.com
„The University of Oulu scientists discovered that our brain, not just eyes, are sensitive to light. The research localized the OPN3 protein - known as the light-sensitive photoreceptor protein - in all of the 18 evaluated areas of the brain [8]. These brain areas include the core areas of serotonin, melatonin and dopamine production and storage, and play key roles in mood, sleep and depression. The OPN3 protein is part of the opsin protein family: the same that is sensitive to light in our eyes.“

9. listopadu. Finsko zase mlží...

Vědci z Univerzity v Oulu přišli na to, že nejen oči, ale i mozek je citlivý na světlo. Výzkum odhalil jakýsi protein OPN3 známý jako světlocitlivý proteinový receptor ve všech 18 hodnocených oblastech mozku. Tyto oblasti také zahrnovaly klíčové oblasti pro vylučování serotoninu, melatoninu a dopaminu a jeho ukládání, tudíž mají roli v oblastech nálady, spánku a depresí. Protein OPN3 je součástí proteinové skupiny opsinů: patří tedy do stejné skupiny jako protein citlivý na světlo, který je přítomen v našich očích. Jednoduchá rada, říkal jsem si, dám si každé odpoledne po lžičce serotoninu, melatoninu a dopaminu. Jenže, to není jak s rybím tukem, tenhle matroš se blbě shání.

25. listopadu, 14:24. Vyfocené přesně tak, jak to vypadalo.

Vepřové a knedlíky
Dost možná to tedy fungovat bude, ale pojďme na to více věděcky. Co si může běžný uživatel dovolit podniknout, aby se vyhnul Kámošovi? Udělejte to jako já. Udělejte si doma knedlo-zelo-vepřo. Koupil jsem pořádné dva fláky masa, říkal jsem si, že mi přece nemůže nic zlepšit náladu jako správně prorostlé vepřové. Už jsem měl dost toho severského ovsa a žita a zdravé výživy. K tomu babiččiny hrnkové knedlíky, tradice se musí uchovat. Jak to dopadlo? 

30. listopadu. Výtečné finské vepřové!

No tak k depresi se po jídle přidala bonusová neskutečná únava, takže k posteli jsem ani nedošel a skoro jsem usnul na židli u vymeteného talíře. Tudy cesta nevede. Z deprese mě nedostalo ani včerejší dvouhodinové sledování stěračů při návratu z letiště ve Vaasa, kdy jsem si do jejich rytmického mávání na předním skle v duchu pobrukoval. Stěrače mi totiž připomněly metronom a někdejší hodiny ve zlínské ZUŠ.

27. listopadu. Toho večeru trochu foukalo, 28.11. pak pár míst ve Finsku bylo bez elektřiny.

Příznaky vs. přízraky.
Ještě, že Lilla je tak šikovná a našla mi na internetu nějaké návody, jak si diagnózu Kámoše stanovit a následně jak s touto rádoby nemocí bojovat: Tunnistakaamosmasennus!

12. listopadu, 8:10.

Problémy se zimní únavou či náladovostí má podle článku asi čtvrtina Finů, jen u malého procenta se ale dá hovořit o skutečných problémech, které můžeme označit za deprese. Jak tedy poznáte, že máte Kámoše? 

21. listopadu. Chvilkové zaváhání Finska - sníh.

 Jaro, léto, podzim, zima, ve Finsku je vždycky príma!
        -        melancholie nebo deprese

-         problémy se spánkem

-         obecná nečinnost a nechuť k jídlu

-         přejídání

-         chuť na sladké, čokoládu a bílé pečivo

-         útlum poznávacích funkcí jako je snížená pozornost nebo zhoršená paměť

-         problémy sociálního charakteru – problémy vycházet s druhými

-         podrážděnost a apatie

-         abnormálně zvýšený sexuální chtíč nebo jeho  abnormální útlum

24. listopadu. Opět bez sněhu, aspoň můžu hrabat listí.

No, když se tak na to dívám, mám pocit, že asi každý z nás alespoň někdy zažil Kámoše a dost možná to bylo třeba uprostřed léta. Vzpomínám si, jak jsem byl melancholický v depresích když jsem dopisoval svoji závěrečnou práci o jakémsi Dürrenmattovi. V noci jsem vůbec nespal – dělal jsem totiž tehdy noční v Bellhouse, na jídlo jsem občas neměl ani chuť, protože pro zaměstnance vařili pořád ty samé blafy. Jenže pak mě vyhládlo, tak jsem se vrhnul na Fish&Chips a neskutečně jsem se přejedl (ze stresu, že další týden pak budou zase jenom blafy), a pak jsem to zabil tabulkou čokolády; navíc v hotelu byly bílé tousty každý den. Vůbec jsem si nepamatoval, co se během noci v hotelu dělo, dny se mi slévaly v jeden, měl jsem problémy vycházet s druhými, protože okolo žádní druzí nebyli a když ano, byli to např. kočovní Irové (tedy místní Cikáni), kterým utekly koně a běhaly nám po parkovišti. Podrážděnost byla střídána apatií, kdy jsem chtěl jednoduše z recepce odejít a nechat to tam těm Indům třeba spadnout na hlavu. No a to poslední – ráno jsem padal únavou tak, že jsem skoro nevěděl, jak na tom vlastně se svojí sexuální orientací jsem.

9. listopadu, nádherně růžovo. Ale proč? Růžové mraky asi...

Když jsem četl příznaky, tak jsem si opravdu vybavoval nějaké momenty z posledního týdne, které se popisu Kámoše podobaly. Absolutní nechuť dělat cokoli se střídala s tím, že jsem byl demotivován únavou a neúspěchem. Již delší dobu si nemůžu zapamatovat nic nového z mé finské učebnice a tak spíše poslední dva týdny jen opakuji než bych se dostal někam dál. Taky jsem u sebe pozoroval ten pocit, že stačí málo a hned prskám jak prskavka. Myslel jsem jen, že jsem unavený, … ale týden v kuse podrážděný? Prskal jsem dost často a někdy i bez důvodu. Spaní? Poslední týden jsem noc trávil tím, že jsem v posteli válel na místě sudy, převaloval jsem se a nad ránem jsem se každou půlhodinu vzbudil, abych zkontroloval nemovitost: vylezl jsem z postele, prošel se po domě, podíval se z oken do tmy a zalezl do postele. Nejhezčím momentem je něco podobného jako ten popisovaný syndrom, kdy si najednou člověk připadne mimo: z ničeho nic mi hlavou prolétla myšlenka, proč je venku tma, jestli je už noc a měl bych jít spát. Jenže na hodinách bylo 16:25. Pak jsem si snažil vzpomenout, co jsem dělal včera … a kdy vlastně naposledy bylo světlo. Upřímně, občas jsem měl ten pocit, že na něčem jedu. Tak trochu vytržený z kontextu. Takže pokud chcete zažít pocit, který prý zažívají kosmonauti po delší době v kosmu, domluvte si návštěvu svého Kámoše a stavte se tu. 

Jak Kámoše odstřelit?

24. srpna. Ostrava, Nashville, Lilla-Maria po šťouchu.

anebo takhle... ?

Kterýsi den v červnu, Tuuri, Finsko. Nikdy jsem nebyl v armádě, k útoku jsem ale připraven.

Můžete zainvestovat a koupit svítící sluchátka. Co dál? Iltalehti radí: 

1. Výživné a pravidelné stravování (osobní rada - vyhněte se těžkým jídlům, knedlíkům) 
2. Vitamíny: C, B, D, kyselina listová, navíc prej D3 se má brát celý rok; dále pak A a E, Zinek, Kalcium, Omega nenasycené mastné kyseliny: poměr mezi Omega-3 a Omega-6 by měl být 2:1, takže odměrku a šup šup. Shrnutí – co jíst: ovoce a zelenina, nejlépe čerstvé; celozrnné pečivo, maso, mléčné výrobky, ořechy, vejce, fazolové lusky, fazole, luštěniny, tučné rybí maso, dále plnotučné mléko, játra, máslo, sýr, houby, dýňové semínka. 
3. Pryč z jídelníčku: pšenice, rýže, cukr, sladkosti, čokoládovinky, sladké dezerty, pečivo obecně a tzv. soft drinks (Coke, Fanta, Sprite a podobné sladké blbinky), omezit bufetové stravování, alkohol a kofein – tedy pro většinu z nás nepít kávu. 
4. Předchozí seznam raději nahradit těmito produkty: bílý čaj, zelený čaj, roiboos, přírodní džusy bez přidaného cukru, čokolády s vysokým obsahem kakaa (75% a výše), čerstvé a sušené plody a ovoce, ořechy a semínka (všechno s rozumem, samozřejmě ne kilo arašídů denně!) 
5. Cvičit pravidelně: postačí rychlá svižná chůze, nevymlouvat se na špatné počasí nebo nedostatek času. Zajděte do obchodu pěšky a dotáhněte 12 krabic mléka na rameni domů. Želechovice - Paseky, vám stačí 8 krabic, máte to daleko. 
6. Okysličte tělo. Stačí na pár minut vyjít na čerstvý vzduch a protáhnout se. 
7. Rozmazlujte se! Dopřejte svému tělu klid a pohodu, večerní mandlová koupel (nebo cokoli jiného, co vám voní - ne aby to bylo pivo), dlouhá sprcha, zkrátka taková ta pohoda, svíčičky, olejíčky. Chlapi, pusťte si shrnutí letošní sezóny rally nebo formule. 
8. Přešroubujte si žárovky skomíravky a používejte doma pořádný zdroj světla! 
9. Přestaňte kouřit! 
10. Buďte společenští - nenuťte se, ale nebuďte líní. Šak aj v hospodě si můžete dát čaj.

3. prosince, řeka Inha u splavu, vedle hlavní silnice Pihlajavedentie.

A víte, co pomůže nejvíce? Postěžujte si ostatním, jak je vám špatně. Sdělené trápení je poloviční trápení. Aspoň teda mně se ulevilo. Mezitím už navíc před jedenáctou vyšlo slunko, obloha modrá, vymetená, nádhera. Kámoš zmizel a doufám, že se dlouho neukáže. Preventivně jsem si lupnul 30 mikrogramů Déčka (což je 600% průměrné denní potřeby) a tak se má nálada přehoupla do absolutní mánie.

3. prosince. Na severu Finska zapadlo na dlouhou dobu slunko.
Dnes jsem navíc podniknul u příležitosti výjimečně nádherného počasí dvě procházky, takže následují krátké popisy a fotografie. Při té druhé procházce jsem měl sluchátka na čepici a rval jsem si do uší finskou konverzaci z poslechu, tak jsem zabil dva soby jednou ranou.

10:56, to je prakticky čas, kdy slunce vychází, tedy kdy je z našeho dvoru možné jej vidět. Slunko začalo lehce olizovat vrcholky stromů, ale celkem brzy se unavilo a tak zase zalezlo. Pokud chcete být venku zrovna když svítí, musíte si vybrat slunečný den a navíc musíte být ve správnou dobu venku. Ta doba je asi 3 hodiny.

Křižovatka, kterou už nejspíš znáte z předchozích příspěvků. Silnice, ačkoli vypadá suše, je celkem pěkně namrzlá. Vpravo fabrika Fiskars, vlevo... celkem nic, kdesi v lesích místní letiště pro ultralehká letadla.

Most u řeky Inha. Pokud je slunečný den a vy někam potřebujete zajet autem, můžete si být jisti, že vám to při řízení vadit bude. Ze začátku jsem měl pocit, že jsou všichni řidiči slušní a zdraví rukou. Omyl. To si jenom zakrývají oči rukou, aby viděli, kam se řítí.

Posezení u řeky Inha. Vpravo ven z obrázku je u cesty parkoviště / odpočívadlo. Tady na té dřevěné konstrukci byla ještě další konstrukce a na té se údajně podle Lilly praly v řece koberce. Ochrana přírody se ale rozmohla, takže zvyky se mění.

Pohled na sluníčko v 11:23.

Za tím lesíkem vpravo v zatáčce bydlím.

A tak je tady na samotě skoro každý. Vesnice v tom pravém slova smyslu jak ho máme v představách my, tu není. Každý druhý dům je tu tak trochu Na samotě u lesa. I kvůli tomu, že poslední dva měsíce "... chčije a chčije".

Slunko nad sousedovým domem v 11:52.

Toto je pohled na dvůr, kdy je slunce nejvýše. Na trávu už nikdy nesvítí a hádám že tak další minimálně měsíc nezasvítí. Proto se taky na dost místech sníh drží tak neskutečně dlouho, stejně tak led na cestě ve stínu!

13:36

 Pohled z louky na západ v 15:11

 Výjimečně dnes mrzlo.

Jeden z důvodů, díky kterému stojí za to s Kámošem bojovat.

Co dodat. Modrá je dobrá!