První týden za mnou

Sobota, 11. září > Pátek, 16. září
Klíčová slova: prší, prší, prší, kaamos, trudomyslnost, první deprese, borůvky, mämmi, traktor, motorka, saarala (nemocnice), bajk trip one (první výlet na kole), kurz Finštiny, Veljeksi Keskinen, Alavus, S-Market, K-Market, Ähtäri, Apteeki (prostě apotéka), prší, prší, prší


Sobota, 10. září

Dospávám páteční cestovací den a probdělou noc ze čtvrtka na pátek. Ráno je dost tma, je zataženo a lehce mží, občas mrholí. Další dny to zataženo registruji s rezervou, ale zpětně můžu potvrdit, že třeba ve středu mi přišlo, že je prostě tma. A to dost. Na 12:30 jedeme do nemocnice (fin. saarala) na kontrolu, Lilla má nějakou chřipko-virózu, takže potřebuje papír do práce, že se nefláká po lese, ale opravdu leží doma. Z toho důvodu se ani nezastavujeme ve městě a jedeme přímo domů. Když mluvím o nemocnici, myslím tím finskou nemocnici: zapomeňte tedy na komplexy typu Baťova nemocnice ve Zlíně. O městě jako takovém napíšu později, až posbírám fakta a fotky. V nemocnici potkáváme šéfovou z hotelu (kde pracuje Lilla) a v čekárně ještě jednu spolupracovnici, takže to vypadá na nějakou týmovou epidemii. Doma koukáme na Mumínky (více později v kapitole Čím je Finsko finské), rodiče Riitta a Jorma přivážejí z chaty u jezera Pihlajavesi koš s liškama.

Počasí: kolem 16°C, slunečno s občasnou oblačností

Neděle, 11. září

Snídáme zcela klasickou finskou snídani: karjalanpiirakka, sýr, pomerančový džus a hlavně: káva! Věděli jste, že se ve Finsku vypije nejvíce kávy na osobu na světě? Dnes se ani nedivím, furt tma,... bez kafe by tady ve Fiskarsu nevymysleli ani ty blbé nůžky. Takže ke kávě také více později, v sekci "Co se pojí ve Finsku". Po poledni jdeme s Riittou na vycházku do jejich lesa sbírat borůvky. Sice je po sezóně, ale i tak nasbíráme dost na borůvkový  mléčný koktejl. Venku je nádherně, svítí slunko a objevuji, že ikdyž je lehce po poledni, stíny jsou strašně dlouhé. Už mi dochází, co je tu divné: občas zkrátka to, jak vnímáte okolí a vůbec den, nesouhlasí s tím, kolik je hodin. Dochází mi, že slunko je proklatě nízko a pak se mi Lilla směje, že to se v zeměpise bere hned na základce. Nechávám si vysvětlit polohu slunce oproti zeměkouli, doma navíc dostávám nahlédnout do učebnice zeměpisu, která je naprosto úžasná - plno grafů, obrázků, prostě učebnice, jak má být.

Po 5. hodině jedeme k Anniině, která bydlí asi 4 kilometry odsud. Ta rozchází kocovinu z včerejšího výletu lodí do Estonska. Ano, přesně ta klasická turistika, jak se nalodí Finové, opijí se cestou tam, tam se navíc dorazí, nalezou po čtyřech do kajut nebo ještě lépe usnou v chodbičkách a jedou zpátky domů. To, že včera měla velkou akci poznáváme podle toho, že vaří těstoviny -  ty totiž vaří vždycky, když se pilo. Po jídle hrajeme na schovávanou, což je po letech pro mě velkým zpestřením, poznávám tak velmi detailně finský dům: v Česku se totiž neschováte pod osuškou v sauně nebo na kamnech v obýváku. I tak asi po 10 pokusech vyčerpáváme možnosti finského domu a končíme znuděni u televize. Tak asi dnes.

Počasí: 19°C, studený vítr, ve stínu chladno, slunečně, modrá obloha, bílé mráčky

Jídlo: těstovinový salát, buchta z lišek, borůvkový koláč, špagety u Anniiny.

Pondělí, 12. září

Dopoledne usedám tradičně k počítači zapsat se zpožděním dění o víkendu, Lilla řeší téměř existenční, ve Finsku však zcela běžný, problém: Co budeme dělat? Popravdě, pokud bydlíte někde na vesnici a máte nějakou práci venku, je to ok. Pokud ale bydlíte na vesnici a nemáte do čeho "pichnout", tak to je pak opravdu na silnou podzimní depresi. Venku totiž navíc prší a v okruhu 50 kilometrů prostě "zdechl pes". Je to tak na PEXESO, protože šachy vás nebaví, všechny knížky máte přečtené, anglicky umíte perfektně, takže se pokoušíte nenudit. Vyrážíme na do města, což je pro mě velkým zpestřením. Moment, zpět: vyrážíme do Ähtäri, což je často označováno jako město. První do knihovny, která disponuje i anglickými knihami a DVD, takže půjčujeme pár finských a anglických filmů, dvě knížky o Finsku. A jede se na nákup, hned je mi líp, když se mluví o jídle. Nakupujeme v S Marketu, což je prostě supermarket, zhruba 7 pokladen, takový větší Albert nebo menší Tesco. Výběr ale uspokojující a takový, že se dají vařit i nefinská jidla: happankaali (kysané zelí, Made in Germany), velký kus masa s kostí (že by krkovice?), nějaké to pečivo, párky, piima (kyška, což mimochodem v Estonštině znamená mléko), zkrátka obrovský nákup na 75 eur. Cestou domů kupujeme dopisní známky s Mumínky a finskou SIMkartu, takže můžu volat a psát po Finsku za 1,7 Kč. Odpoledne pak s Kaiem jedeme do lesa s traktorem spravovat cestu, z které si chce udělat testovací rally trať. Takže dnes řídím i traktor, další z věcí, které se v životě mohou hodit. To ještě netuším, že za pár dnů budu po dvoře řádit na motorce :-)
Počasí: opět kolem 15°C, zataženo.

Úterý, 13. září

Venku to dnes vypadá na déšť, mraky jsou nízko a vypadá to, že bude pršet. Před obědem vyjíždíme do lesa na borůvky, protože se Riitta vrací s velkou úrodou, dostáváme tip na jedno místo a jedeme. Je to poblíž jezera Mustalampi (v překladu Černý rybník), chvíli místo hledáme, ale pak jsme si jistí, že jsem správně. Parkujeme auto a hned vidíme borůvky. Vrháme se na kuličky. Byl jsem dost smutný, když mi bylo řečeno, že borůvky jsou už pryč, takže toto mi celkem dost zvedlo náladu. Nejlepší co s borůvkami můžete udělat je naházet je do mixéru, utopit je v mléku a udělat si koktejl plný vitamínů. Než něco péct... . Sice jsou keříčky probrané, takže se musíme dost posunovat. Po více jak 2 hodinách sbírání nás vyhání déšť a my dovážíme domů necelé 3 litry bobulek. V lese diskutujeme, co dělat, kdyby se tu objevil medvěd a já hrdě trvám na tom, že medvěd se svou hmotností není schopný kličkovat v lese jako já. Popravdě, když vidím ten mech všude a hrby, myslím, že bych se strachy natáhl při prvním kroku a medvěd by si jen tak ke mně došel. Na stromy taky nemá cenu šplhat, protože to prej medvědi taky umí, tak si říkám, potkat medvěda, tak je to na odpis. Jelikož až do večera nádherně prší, jsme doma, hrajeme karty, čteme, učíme se. Ve čtvrtek mě čeká hodina Finštiny, pojedu se podívat do Alavus na jazykový kurz, tak se snažím osvěžit si aspoň základy.

Počasí: zataženo, 15°C, kolem 2. hodiny začíná pršet a prší s přestávkami celý den

Středa, 14. září

Dneska pracovní den. První pracovní den. Lilla po snídani odjíždí do práce, já usedám k pécé, diskutujeme s Riittou o rozdílech mezi Finskem a Českem, před 12. hodinou začínám vařit: vepřo-knedlo-zelo. Na knedlíky používám Hornickou kuchařku z Ostravska, takže to nakonec vypadá asi tak, že knedlíky jsou jako dělové koule, ideální zbraň na soby. Finové však nic netuší a oběd jim chutná. Rozdíly mezi minulými hrnkovými knedlíky a těmito olověnými kuličkami vysvětluji tak, že je to jiný recept. Musím se také přiznat, že spolu s tím, jak se mi knedlíky absolutně nevyvedly, se u mne projevuje první známka trudomyslnosti: mám prostě blbou náladu také díky tomu, že je pořád zataženo a dost tma a tak trochu hraji divadlo a když se Lilla vrací z práce, chlubím se tím, že jsem asi už lehce dostal polární depresi. Tady se to označuje jako "kaamos", tedy stejným výrazem jako polární noc. Ta je mou zprávou tak zaskočena, že se zastavuje ve dveřích, její tvář naznačuje něco jako absolutní zmatení a v následujících chvílích se tak napůl směje a napůl vypadá šokovaná. Hned na to říká, že jestli už teď mám deprese, tak ať to zrovna zabalím, že se jara nedočkám. Tomu se začínám smát a s vážnou tváří říkám, že jsem tak unavený, protože málo jím. Lilla protiútočí a vysměje ještě víc, protože podle ní pořád něco jím: jsem zvyklý na pořádné jídlo, protože k pořádné práci patří pořádné jídlo. Tady je ale mrtvo, denně prší, celý den sedím u počítače nebo čtu nebo hrajeme karty, takže mám podezření, že je mi trudomyslno jen kvůli tomu jejich zdravému jídlu. Popřemýšlím...

Počasí: 15°C, ráno v 7 hodin dost tma, jako při pořádné bouřce, po 8.hodině se dělá trochu světleji, na chvíli prosvítá slunko, ale po obědě se vrací k zataženu, prší celý den

Čtvrtek, 15. září
No, co myslíte, jak je venku? Prší. Dnes ráno opravdu silně věřím tomu, že je mi blbě jen z toho, že je všechno odtučněné. O mléku ani nemluvím, to mi tady dělá takové starosti, že to si nedovedete představit. Vyslovuji domněnku, že je mé tělo zvyklé na větší přísun tuku a celkově energie (tady se ani nesladí...), Lilla se směje, maminka Riitta vypadá ustaraně. Později se dozvídám, že Lille dala za úkol koupit nějaké maso a tučné věci, Lilla sice koulí očima a v jejím výraze vidím komentář typu "to je ale blbost". Dnes začíná můj jazykový kurz, je to celkem na dlouho, takže tomu věnuji samostatný článek. Večer nakupujeme v takovém úžasném nákupním centru, kterému věnuji taky samostatný článek. Domů dorážíme absolutně znavení, ale vybavení na zimu (gumáky, zimní boty) a hrajeme Cluedo, které jsme dnes koupili.
Počasí: s přestávkami prší, teplota kolem 15°C, večer přestává pršet, protože jenom mrholí.






Pátek, 16. září
Ani se mi nechce věřit tomu, že je opět pátek. Takže už je to týden. Uvědomuji si, že jsem chtěl zveřejnit příspěvek o mém prvním týdnu, ale tak tak dopisuji poslední dny do mého deníku, takže blog musí počkat. Lilla denně kontroluje, jestli studuji Finštinu, (tím, že na mě prostě začne mluvit finsky...) takže se opravdu nenudím. Občas se zapomeneme a mluvíme anglicky, ale pak si zase někdo vzpomene a valí na mě finsky: můžu vám říct, to nechcete zažít, je to jako zpátky do první třídy. No poslouchejte, když znáte slovíčko "uusi", což znamená "nový" a pak se ve větě objeví něco jako zvuk /uuden/, nenapadne vás hned, že je to jen ohnuté přídavné jméno nový. Nebo ano? Ty tvary se tady někdy tak liší, že je člověk bere za nové slovo. Proto taky ze zvuku /saeotkin/ až po delší době člověk vykóduje slangový "sinä oletkin" což je něco jako "ty jsi ale".
Ráno dostávám za úkol koupit Nasolin (Nasivin), takže dostávám klíče od borůvky a jedu do centra. Centrum je tak malé, že ať zaparkujete kdekoli, jste stále v centru. To mi můj bojový plán velmi ulehčuje, auto parkuji hned u K-Market a pěšky se procházím kolem hlavní mrtvé třídy k lékárně. Lékárna velká, špičkově vybavená, ukazuji bloček s textem a paní chápe, že si nejspíš moc finsky nepopovídá: jde se mnou k regálům a začíná anglická konverzace. Vysvětluji, že nemocný nemá alergii, ale pouze rýmu a "malé neprůchodné cesty", takže beru výrobky, platím, připomínám si PIN k mé kartě a odcházím do potravin. Pečivo, sýr (0,75 kilo) se kupuje v celku - krájí se sýrovým krájítkem přímo na chléb - startuji můj hot-hatch a odjíždím z mrtvého centra. Něvěřili byste, jak někdo takové sídlo může nazvat městem, ale dostávám pocit, že tady to bude asi všude stejné (pardon, Helsinky, vy jste výjimka). Dnes se jedu navečer projet na kole, chvíli dovádím na dvoře na motorce. Také poprvé ochutnávám Mämmi, což je takový malý test lásky mezi cizinci. Proč? Dovíte se příště... :)
Počasí: zataženo, 16°C, večer se mraky trhají, o víkendu se má udělat hezky.