Den prvni, utery 7.6. aneb "Honzo, hod me na letiste"
Poprve jsem letel s CSA, takze jsem se tesil, ze to bude nejaky specialni luxus. Dalo se to, na to ze to byla eko trida, dostali jsme aspon housku a piti omezeneho vyberu, coz bylo me prvni jidlo tento den. Cesta zapocala jiz rano, kdy se u nas na Hvozdne pro mne zastavil muj ridic, tedy alespon pro tento den, Honza. Vezl vratit Superba do Mlade Boleslavi, takze jsem se svezl. Jelikoz bral i Tomase, byl to takovy maly neoficialni tridni sraz ve Skodovce. Detaily nebudu popisovat, zazitky budou jeste po delsi dobu hodne intenzivni, takze si je zapamatuji. Auto je to skvele, je to proste Skodovka. Nicim tak hezkym jsem nikdy nejel, kdyz jsem se otocil abych promluvil na Tomase, ktery sedel vzadu, musel jsem ho tam hledat, kolik je tam mista. Nadhera.
Ale jiz zpet k ceste. Nic jsem od Finska necekal, vubec nic. Jen jsem se tesil, ze se od 24. dubna opet uvidim s moji Finkou. To bylo asi jedine, na co jsem celou dobu myslel. Odlet z Prahy byl ostatne standardni, odbaveni v samoobsluznem kiosku probehlo diky intuitivnimu ovladani bez problemu. Prilozeni pasu se strojove citelnymi udaji vyhleda vasi letenku podle informaci zadanych pri nakupu letenky na internetu, potvrdite sve jmeno a let, pak take musite potvrdit, ze v zavazadlech nemate plynovou bombu nebo nejake chemicke silenosti a vytisknete si palubni letenku, ktera se pak pri odhazovani tezkeho kufru predlozi spolu s pasem na prepazce CSA. Libilo se mi, ze na rozdil od low-costu vsechno jde podle planu, nalodovani, odlet a podobne veci jako je prilet a vystoupeni bez cekani, az nekdo dotahne schudky k otvoru do letadla. Nikdo ani pri vychodu nekontroloval pas,... tak jsem si rikal, ze se aspon u odbaveni zeptam jaky je seznam veci, ktere musim hlasit. Prvni setkani s finskou mentalitou bylo fajn, chlapek mi rekl, ze urcite nic k procleni nemam, ze si je jisty, usmal se a rekl mi at jdu timhle smerem. Tak jsem se tomu nebranil a sel najit Lilly.
Na chvilku odskocim zpatky k priletu, kdyz jsme se blizili k hranici, ... tedy k pobrezi, v mori bylo plno ostrovu, ze jsem si vlastne nebyl jisty, jestli to je zeme s jezery nebo more s ostrovy, ... pak jsme jeste sestoupali vice a ja porad hledal nejake mesto typu hlavniho, protoze jsme meli pristavat v Helsinkach, coz je hlavni mesto Finska.. a my furt leteli nad nejakou vesnici, baracky a porad stromy vlevo vpravo... vsude na zahradkach maji kulate trampoliny, nejspis je to narodni sport. A najednou letadlo dosedlo na drahu, tedy po delsi dobe zdrahani kdy jsme na drahu mavali kridly zleva doprava, musim rict, ze horsi pristani jsem nikdy nezazil, ale vypadalo to aspon podle pocitu, ze tam ve vzduchu bylo jakesi divne napeti. Ze by z me nervozity, nevim. Takze az budete hledat Finsko, nehledejte mesto... divejte se po mestecku nebo vetsi vesnici, neco jako Frystak - snad jsem nikoho neurazil, ani z Helsinek ani z Frystaku.
Dalsim bodem, ktery stoji za zminku je svetlo a dalnice. Prvni tedy dalnice. Maximalka je tady 120, nekde 100,... a musim rici, ze jezdit tady po dalnici je totalni pro cecha nepredstavitelna pohoda. Dalnice byly sice kolem Helsinek, kde navic bylo vsechno rozkopane, trosku plne, ale jen co jsme vyjeli ven, najednou se to vyprazdnilo. Kdyz uz nekdo jel rychleji, tak ne 190 jako se jezdi u nas a jako jely rano nektera auta ze Skoda Teamu,... ale 130 nebo 140 maximalne... navic, pokud se zapomenete v levem pruhu, nikdo vam to nema za zle. Nejhezci na tom bylo to, ze tam jezdila sama dobra auta, ale ... nikdo jaksi nespechal. Ze by to byla jenom nase snaha o pozvednuti naseho DPH, nejspis jo, kdyz se tak porad za necim honime. Dalnice neubihala a to i z duvodu, ze je proste 150 kilometru porad stejna. To jsou same stromy, stromy, stromy, obcas skala, skala... stromy stromy stromy... a jednou za pul hodiny jezero. Kolem Helsinek je krajina zhruba jako v Holandsku, takze trosku nudna, ale pekna, obcas nejaky baracek a hlavne jak rikam, ta dalnice to je relax. Kolem Tampere se to zacina zvedat a zacina to byt zajimavejsi. Nejhezci a nejpohodovejsi usek je kolem jiz hluboko ve strednim Finsku kolem mesta Keuru, konkretne u jezirka kde jsme sedeli a odpocivali, u toho sameho jezirka Pihlajavesi, u ktereho maji chatu rodice Lilly. To jsou rovinky jako blazen, aut je tu vylozene tolik co benzinek. Prakticky zadne. Auto potkate tak jednou za 25 minut... benzinku jsme poslednich 45 kilometru nepotkali zadnou. Pokud vam Fin rekne, ze to neni daleko, je to minimalne 50 - 60 kilometru, takze ... prehodnotne svoje vzdalenostni hodnoty. Nadherne dlouhe tahacky, rovinky, horizonty, vsude znacky o sobech a rychlost mimo obec 100, kdyz jsou nekde baracky nebo krizovatka, tak je 80 nebo obec 60. Uzasne, proste jedete jedete jedete ... les les les... obcas nejaka odbocka, kam jinam nez zase do lesa. Pripadal jsem si cestou jako v narodnim parku, zadni lidi, zadne tlacenice, posledni semafor byl nekde u sjezdu z dalnice za Tampere,... klid a porad vpred, kilometr za kilometrem. Nikdy jsem nic podobneho nezazil. Nerikam, ze jezdeni je u nas nudne, ale tohle jezdeni je jine, nadherne, jakoby nekonecna cesta. A i ta muze byt cil, tedy pokud vam neustale sviti slunce do oci, tak nejspis ne. Cestou jsme se zastavili na svacinu na odpocivadle v ABC, ale o tom vice zitra. Ted se musi do sauny, to je proste MUST. Jsme prece ve Finsku.
Ale jiz zpet k ceste. Nic jsem od Finska necekal, vubec nic. Jen jsem se tesil, ze se od 24. dubna opet uvidim s moji Finkou. To bylo asi jedine, na co jsem celou dobu myslel. Odlet z Prahy byl ostatne standardni, odbaveni v samoobsluznem kiosku probehlo diky intuitivnimu ovladani bez problemu. Prilozeni pasu se strojove citelnymi udaji vyhleda vasi letenku podle informaci zadanych pri nakupu letenky na internetu, potvrdite sve jmeno a let, pak take musite potvrdit, ze v zavazadlech nemate plynovou bombu nebo nejake chemicke silenosti a vytisknete si palubni letenku, ktera se pak pri odhazovani tezkeho kufru predlozi spolu s pasem na prepazce CSA. Libilo se mi, ze na rozdil od low-costu vsechno jde podle planu, nalodovani, odlet a podobne veci jako je prilet a vystoupeni bez cekani, az nekdo dotahne schudky k otvoru do letadla. Nikdo ani pri vychodu nekontroloval pas,... tak jsem si rikal, ze se aspon u odbaveni zeptam jaky je seznam veci, ktere musim hlasit. Prvni setkani s finskou mentalitou bylo fajn, chlapek mi rekl, ze urcite nic k procleni nemam, ze si je jisty, usmal se a rekl mi at jdu timhle smerem. Tak jsem se tomu nebranil a sel najit Lilly.
Na chvilku odskocim zpatky k priletu, kdyz jsme se blizili k hranici, ... tedy k pobrezi, v mori bylo plno ostrovu, ze jsem si vlastne nebyl jisty, jestli to je zeme s jezery nebo more s ostrovy, ... pak jsme jeste sestoupali vice a ja porad hledal nejake mesto typu hlavniho, protoze jsme meli pristavat v Helsinkach, coz je hlavni mesto Finska.. a my furt leteli nad nejakou vesnici, baracky a porad stromy vlevo vpravo... vsude na zahradkach maji kulate trampoliny, nejspis je to narodni sport. A najednou letadlo dosedlo na drahu, tedy po delsi dobe zdrahani kdy jsme na drahu mavali kridly zleva doprava, musim rict, ze horsi pristani jsem nikdy nezazil, ale vypadalo to aspon podle pocitu, ze tam ve vzduchu bylo jakesi divne napeti. Ze by z me nervozity, nevim. Takze az budete hledat Finsko, nehledejte mesto... divejte se po mestecku nebo vetsi vesnici, neco jako Frystak - snad jsem nikoho neurazil, ani z Helsinek ani z Frystaku.
Dalsim bodem, ktery stoji za zminku je svetlo a dalnice. Prvni tedy dalnice. Maximalka je tady 120, nekde 100,... a musim rici, ze jezdit tady po dalnici je totalni pro cecha nepredstavitelna pohoda. Dalnice byly sice kolem Helsinek, kde navic bylo vsechno rozkopane, trosku plne, ale jen co jsme vyjeli ven, najednou se to vyprazdnilo. Kdyz uz nekdo jel rychleji, tak ne 190 jako se jezdi u nas a jako jely rano nektera auta ze Skoda Teamu,... ale 130 nebo 140 maximalne... navic, pokud se zapomenete v levem pruhu, nikdo vam to nema za zle. Nejhezci na tom bylo to, ze tam jezdila sama dobra auta, ale ... nikdo jaksi nespechal. Ze by to byla jenom nase snaha o pozvednuti naseho DPH, nejspis jo, kdyz se tak porad za necim honime. Dalnice neubihala a to i z duvodu, ze je proste 150 kilometru porad stejna. To jsou same stromy, stromy, stromy, obcas skala, skala... stromy stromy stromy... a jednou za pul hodiny jezero. Kolem Helsinek je krajina zhruba jako v Holandsku, takze trosku nudna, ale pekna, obcas nejaky baracek a hlavne jak rikam, ta dalnice to je relax. Kolem Tampere se to zacina zvedat a zacina to byt zajimavejsi. Nejhezci a nejpohodovejsi usek je kolem jiz hluboko ve strednim Finsku kolem mesta Keuru, konkretne u jezirka kde jsme sedeli a odpocivali, u toho sameho jezirka Pihlajavesi, u ktereho maji chatu rodice Lilly. To jsou rovinky jako blazen, aut je tu vylozene tolik co benzinek. Prakticky zadne. Auto potkate tak jednou za 25 minut... benzinku jsme poslednich 45 kilometru nepotkali zadnou. Pokud vam Fin rekne, ze to neni daleko, je to minimalne 50 - 60 kilometru, takze ... prehodnotne svoje vzdalenostni hodnoty. Nadherne dlouhe tahacky, rovinky, horizonty, vsude znacky o sobech a rychlost mimo obec 100, kdyz jsou nekde baracky nebo krizovatka, tak je 80 nebo obec 60. Uzasne, proste jedete jedete jedete ... les les les... obcas nejaka odbocka, kam jinam nez zase do lesa. Pripadal jsem si cestou jako v narodnim parku, zadni lidi, zadne tlacenice, posledni semafor byl nekde u sjezdu z dalnice za Tampere,... klid a porad vpred, kilometr za kilometrem. Nikdy jsem nic podobneho nezazil. Nerikam, ze jezdeni je u nas nudne, ale tohle jezdeni je jine, nadherne, jakoby nekonecna cesta. A i ta muze byt cil, tedy pokud vam neustale sviti slunce do oci, tak nejspis ne. Cestou jsme se zastavili na svacinu na odpocivadle v ABC, ale o tom vice zitra. Ted se musi do sauny, to je proste MUST. Jsme prece ve Finsku.
